Ztracený na Sibiři (1991)

Z archeologického náleziska do gulagu alebo Ako sa dá aj romantická zápletka vtesnať do existecionálnej drámy odohrávajúcej sa v gulagu. Že boli russácke sibírske gulagy horšie ako pracovné tábory či asi aj nacistické koncentráky, ani netreba pripomínať. Neradostný osud hlavného hrdinu ide ruka v ruke s jeho počiatočnou naivitou, všade bieda, lopota, poníženosť a potupenie i tých najzákladnejších ľudských práv. A práve v takýchto podmienakch by sme asi nečakali priestor na romantickú zápletku. Mal som tiež problém prekusnúť sa cez viacero uspievaných a utancovaných scén (Lilka, poď spievať, zbor hluchonemých čaká), ktorými si Russáci krátili chvíle, otravne drzé a papuľnaté dievča, ku ktorému si nevedno prečo hl. hrdina nachádza vzťah, ale napriek tomu pôsobivé dielo, ktoré vzniklo v poprevratovom režime.

Jistému komentujícímu se tu nelíbilo, že byl děj filmu zasazen do lágru plného běžných kriminálníků, nějak mu to nepasovalo do zromantizované představy gulagů plných výhradně nespravedlivě vězněných politických vězňů. Tak to ale tehdy opravdu bylo - sovětské pracovní tábory byly vedle odsouzených s "osmapadesátým paragrafem" plné zcela běžných kriminálníků, "vlčáků", zlodějíčků a vrahů, kteří přidali už tak dost ukrutnému utrpení nevinných odsouzených další rozměr.
Celkově se mi ale zpracování přiliš nelíbilo, plochý, naivní scénář, otřesná hudba a bezradná režie. A to jsem film viděl v původním znění. Kdo si chce opravdu udělat představu o peklu sovětských koncentráků, ať si raději přečte dechberoucí autobiografickou trilogii Varlama Šalamova Kolymské povídky. Nic otřesnějšího, depresivnějšího a pravdivějšího už o téhle smutné kapitole lidstva nikdy nikdo nenapíše.

akási novodobá filmová podoba solzenicynových suostroví. Pravdu povediac keby rusi nehrali rusov, a anglican keby nehral archeologa, nebolo by to také presvedčivé. Veľmi silný film zamerany ani nie tak na samotný príbeh a le na prostredie v ktorom sa to všetko odohrávalo. Puosobivý obraz z prístavu kde väznov vynáašal žeriav do lode v akomsi koši ako zdochnuté ryby, a v pozadi bol nadzivotnej velkosti ma bilborde marsalisimus so zdvihnutým prstom. Milovníkom nedávnej historie Sovietskeho zväzu a vyznávačom socialistického režimu vrelo odporúčam .

I když film je dobře hodnocený, tak mě osobně moc nenadchl. Mám rád filmy s touto tématikou a vyhledávám je, ale bohužel, tady mě některé části až vysloveně nudily. Své kvality film bezesporu má. Pozitivem filmu je jednoznačně nápad a také příběh. Kdyby byl o něco víc osekaný, tak je podle mého názoru snímek lepší. Za mě lepší průměr.

Několik milionů lidí prošlo gulagem a přes milion a možná i víc jich tam zahynulo. Strašný smutek, zoufalství, hrůza, beznaděj, ztráta lidskosti a mohla bych pokračovat, ale ani to zdaleka nevystihuje to, co se tam skutečně muselo odehrávat. Jeden z mnoha velmi bolestných příběhů té téměř už dávné historie zde oživla v dramatu o anglickém archeologovi, který se do jednoho takového gulagu omylem dostal. Velmi silné, drsné a emotivní drama, na které se hned tak nezapomíná, ono to totiž ani nejde.