Ztracený čas (2011)

Pre tých, ktorý už videli nielkoľko filmov s touto tématikou si myslím, že je to fajn no zároveň aj nie. Fajn preto, lebo si človek vie pospájať určité súvislosti z iných filmov aby tento film dával zmysel, no na druhej strane ak ste videli iné filmy o 2 svetovej vojne asi ťažko sa dá uveriť tomu, že sa hlavným predstaviteľom podarilo toto všetko. V celkom fajn, až na pár výnimiek.

Holokaust, jeho význam a dôsledky, je v súčasnej dobe populárna téma. Len teraz som riešil otázku Davida Cola, revizionistu a potierača holokaustu a už je tu opäť skutočný príbeh z koncentračného tábora Osvienčim. V skutočnosti je to príbeh Jerzyho Bieleckého, ktorý sa osudovo zamiloval do židovského dievčaťa Cyly Cybulskej. Jeden bol zatvorený pre spoluprácu s poľským odbojom a druhá pre svoj pôvod. Svoj vzťah sa im darilo ukrývať takmer celý rok a potom nasledoval úspešný útek, tak ako je to vo filme. Neskôr sa rozišli na celých 39 rokov, po odvysielaní príbehu v televízii sa im podarilo stretnúť. Celkovo sa stretli 15 krát. Cyla zomrela v roku 2002 a Jerzy v roku 2011 vo veku nedožitých 91 rokov.

Neměla jsem problém s příběhem, ale s Hannou číslo 2 ... s tou, která žila v New Yorku ... v roce 1974. Protože jsem v ní nepoznávala tu předčasně dospělou dívku, která prošla útrapami válečných let. Neměla její křehkou krásu, její téměř dokonalý profil ... ani výmluvné oči poraněné, bázlivé i odhodlané laně. Nezbyl ani stín toho, čím byla ... před třiceti lety - genetický otisk, který nelze vymazat. Nevím, nakolik bylo nutné, aby filmaři angažovali hned DVĚ herečky pro JEDNU roli, ale nechce se mi věřit, že by v jedenadvacátém století (!) nebylo v lidských silách zařídit, aby posun v čase vyhlížel dostatečně přirozeně ... dostatečně VĚROHODNĚ. Prakticky totéž platí i v případě Tomasze, třebaže tady se přece jenom podařilo docílit bližší podoby. V každém případě právě tahle nedokonalost výsledný dojem sráží víc, než je mi milé. Snažila jsem se zohlednit, že ten příběh SE STAL, že se filmaři inspirovali skutečnými osudy skutečných vězňů ... jenomže kdykoli jsem se ponořila do děje, čekala mě konfrontace s nevydařeným klonem TÉ Hanny, které jsem fandila - takže nakonec mi vyšel jen lehký nadprůměr. P.S.: Podobné pocity jsem zažívala u dramatu "Colette" (2013), ale tady se druhá časová linie s jinými herci vyskytovala jenom na začátku a na konci stopáže, takže neměla dost prostoru a nepodařilo se jí přebít sílu a naléhavost sdělení.

romantika v čase válečného běsnění....pod vlivem toho,co se dnes děje ani víc psát nebudu.Lidstvo je nepoučitelné.

70%