Zredigováno (2007)

❮60%❯ Challenge číslo 2- Round 4-Lucky Number- hráč číslo 6-TheSpearCZ.Briana de Palmu mám v hluboké úctě a jeho majstrštyky jako Zjizvená tvář, Neúplatní nebo Carlitova cesta řadím na samotný vrchol gangsterského žánru. Jenže ruku na srdce, jeho režisérská forma po roce dva tisíce nabrala poměrně strmý směr dolů a snímek Zredigováno mě v tomto rozčarování bohužel jen utvrdil. Film je fiktivním zpracováním skutečného válečného zločinu, kde skupina USA soldiers se rozhodne znásilnit 14 letou dívku a vyvraždit její rodinu. Režisér projekt pojal jako svérázné mockumentary a koláž rozličných digitálních stop, která mapuje otřesný válečný zločin a morální rozklad jednotky v Iráku. Nabízí nám zrnité záznamy z bezpečnostních kamer, roztřesené video deníky i klipy připomínající raný YouTube. Vizuální stránka je možná až příliš okatě odpudivá a mizerná obrazová kvalita můj celkový zážitek spíše srážela. Chápu, že de Palma cíleně usiloval o dojem syrového materiálu vyhrabaného z hlubin internetu, jenže výsledek dnes působí spíše jako zapomenutá fosilie z éry prvních webkamer. I když se dočkáme trochu naturalistického násilí a finální montáž fotografií obětí vyvolává skutečné mrazení, filmařsky tohle dílo zestárlo mnohem výrazněji než některé klasiky z 80. let. Přestože má film sympaticky krátkou stopáž, v některých pasážích se děj až nehezky vlekl. Pro pochopení tehdejší deziluze a frustrace z iráckého konfliktu jde o zajímavý experiment, ale jako kinematografický zážitek to zkrátka drhne. De Palma se pokusil o revoluci, ale místo nadčasového experimentu stvořil něco, co dnes vypadá jako náhodné video ze starého mobilu. Je sice chvályhodné, že se nebál ukázat špínu války bez obalu, ale sledovat tento digitální šum delší dobu je pro oči spíše za trest.Proč film vidět? Surová upřímnost, šokující závěr, politický vzdor.

De Palmama sRedactedjemne dostal a hodne prekvapil, pretože som, vzhľadom na jeho, všelijako sa posledne uberajúcu kariéru, už ani moc neveril, že by vedel vyplodiť takto solídne dielo, ktoré by bolo výrazne výživné nielen svojou témou, ale aj odvážnym obsahom. Že to Američania nakoniec ale odmietli vo výsledku ani nie je ničím zvláštnym na pozastavenie sa, tým je skôr skutočnosť, že cítil on a celý jeho produkčný tím potrebu na to minúť financie, keď sa dalo už od podstaty jasne predpokladať, že na takéto obsahy je ešte z hľadiska publikového prijatia priskoro. Dokumentárny štýl je spracovaný pomerne fajn, neznámi herci to zvládli tiež celkom chválihodne, len to nemá akýsi efekt, ktorým by si z toho divák vedel zobrať aj niečo viac než len to, čo mu už na druhý deň totálne vyšumí z hlavy. Pretože tenHurt Lockermal, a stále rozhodne má, a to vôbec nie v nejakej zanedbateľnej miere.

Odkaz tohoto kontroverzného filmu je jasný - protivojnový a tiež kritizujúci prítomnosť amerických vojakov v Iraku. Činnosť časti vojakov je samozrejme odsúdeniahodná. Ale tá forma ma u de Palmu sklamala. Jednak found footage kamera, jednak to pseudotvárenie sa ako dokument, ktoré chcelo vyznieť až príliš cool. Výsledný efekt bol skôr ale opačný. De Palma na túto tému už jeden film nakrútil -Oběti války- a ten je výrazne lepší. V tomto prípade šliapol vedľa.

Správně bylo řečenu, že ve válce je první obětí pravda, kterou už tak mají válčící strany nastavenou každá jinak, ještě než se to začne zamotávat. Mnetenhle film nevtáhl. Má to sice atmošku, ale pracuje to s nápodobou dokumentárních prostředků, a to dost něpřesvědčivě. Neposedná kamera dost otravuje a herecky a psychologicky také nešlo nijak do hloubky a točí se více méně na místě. Slyšel jsem od přímýjch účastníků vyprávění o konfliktu v bývalé Jugoslávii. Ti, kdo tam byli za nás často začali pohrdat Balkánem bez rozdílu stran, ba je až nenávidět. No a Jugoslávci jim tam zase dělali samé naschvály a provokace, protože si myslí, že pravda je na jejich straně (případně na jejich stranách). K tématu širších souvislostí toho, jak USA rozdmýchává konflikty, aby je pak mohla hasit, vřele doporučuji sérii dokumentárních fimů uvedenou pod názvem "Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států" nebo "Americké století očima Olivera Stonea" (2012-2013).

Něco jakoBlairwitch, akorát že místo čarodějnice tu jsou dva pitomci od pěchoty, které z nudy nenapadne nic lepšího, než jít znásilnit underage Iráčanku a postřílet její rodinu. Tenhle film se moc slávy nedočkal, asi hlavně kvůli tomu, že zpochybňuje přítomnost a dobrodějnost vojáků USA v Iráku jako takovou.  Filmy o tom, že je válka zlá věc, to ještě jo. Ale filmy o tom, že ty zlé věci dělají i ti, co jsou hodní, to už ne. Není to první film De Palmy, který tak věci vidí, strukturaObětí válkyje dost podobná. Námět není špatnej a spousta scén funguje dobře - hlavně ta všeobjímající nuda, kombinovaná s vedrem a strachem z místních. Problém spíš je s pseudo-dokumentárním zpracováním, které místy nedává moc smysl.