Oblečen na zabíjení (1980)

Skvelá pocta Hitchcockovi. Modernejšie spracovanie vôbec neuškodilo, avšak celú dobu som premýšľal, ako dobre by vizuálne pôsobil čiernobiely film. Michael Caine v tej dobe bol v najlepších rokoch a celý film ťahal, ostatní sa skôr viezli. Scenár má chyby, ale De Palma si s tým dokázal výborne poradiť. Tiež musím vyzdvihnúť hudbu, ktorá skvelo dotvárala tú nostalgickú atmosféru, ktorú dávali Hitchcockove filmy.

Jde o psychologický thriller, který se snaží vybudovat napětí kolem identity vraha a postupně diváka dovést k odhalení, kdo za vším stojí.
Film stojí hlavně na atmosféře, stylu a pocitu znepokojení než na samotné detektivní zápletce. Velkou roli v tom podle mě hraje i hudba, která celý film výrazně dokresluje a podporuje napětí i nepříjemný pocit, který se táhne celým příběhem.
Na svou dobu to byl určitě výrazný a diskutovaný psychologický thriller, který fungoval hlavně na atmosféře, stylu a budování napětí.
U mě ale některé věci úplně nefungovaly. Spíš jsem byla z té atmosféry zklamaná a nevěděla jsem moc, co tím chtěl režisér říct. Chápu, že je to film z 80. let, ale na mě už to působilo spíš zastarale.
Celkově by mi asi víc seděla rovina psychologické krimi než samotný styl thrilleru, který film volí.
Naopak velkou chválu si zaslouží Michael Caine, jehož výkon mě udržel u filmu až do konce – spíš než režisérská atmosféra, která na mě tolik nepůsobila, to byla právě jeho role, co mě donutila film dokoukat.

De Palma v tomhle fláku stvořil jednu z nejúchylnějších a nejnebezpečnějších filmových záporných postav té doby. Postava Bobbi je regulérní, čistokrevná psychopatka a zosobnění naprosté destrukce. Je to jedinec tak hluboce vnitřně zvrácený a agresivní, že místo řešení svých psychických komplexů na křesle u doktora raději bere do ruky břitvu a brutálně masakruje nevinné lidi ve výtahu.
Tenhle degenerativní LGBTpoddruh, poháněný čistou, chorobnou nenávistí k normálnímu světu, představuje pro všechny kolem fatální hrozbu. De Palma tu sice ukazuje řemeslnou brilanci v tom, jak nekompromisně servíruje divákovi krev stříkající po stěnách, ale ten příběh jako takový má logických děr víc než ementál. To, že policie a neschopný psychiatr nechají takhle nebezpečné hovado volně běhat po ulicích a ohrožovat společnost, je sice naivní scenáristická berlička, ale diváka z toho v kině mrazí. Jako poctivá osmdesátková vyvražďovačka to s odřenýma ušima funguje, ale ta stupidita kolem vyšetřování to táhne dolů do průměru.

Typický film, který si nepamatuji, že bych kdy viděl (až do dneška), ale o jehož existenci jsem věděl od dětství. A už jen na základě průměrného hodnocení si myslím, že je poněkud přeceňovaný. Jako napínavý thriller je dostačující, nic víc. Je pravda, že je pár let starý a možná ještě pořádně nezestárl (kdo ví...). Ale jděme krok za krokem. Zaprvé: je snadné být předvídatelnější, když určitou postavu, kterou hraje velmi slavný herec (nejznámější ve filmu, a nechci prozrazovat žádné spoilery), zařadí do tábora padouchů. Zadruhé, myslím, že posledních pět minut bylo zbytečných. Nikdy jsem nepochopil, proč s filmem takhle protahovali, když mohl skončit mnohem lépe. Konečně jsem ho viděl, ale vím jistě, že se na něj znovu nepodívám. I tak jsem se bavil a užil si ho.

Dressed to Killje rozhodne, ešte aj dnes stále žánrovo pomerne dosť atraktívnym filmom, no aj keď z erotického hľadiska ponúka viac než takýBasic Instinct, z toho druhého nedokáže byť ani tak účinným, aby mohol byť aj reálne braný ako aspekt primárny a rovnako ani tak funkčným, aby dokázal byť v danom prostredí s danými prvkami (na rozdiel napríklad od zmieneného) obhájiteľným. Tie erotické scény sú síce takto stále celkom dráždivé a v rámci filmárskeho spracovania aj jemne lahodné, ale v celku nemajú pre príbeh takú podstatu, akou sa snažia byť a akou si mylne kladú za cieľ, že by byť mali. Pretože, znovu ohľadom zmieneného snímku, tam to bolo úplne na druhej koľaji, a preto to tak strašne fungovalo. Miestami teda výsledok pôsobí nadštandardne a inými zas pod, ale ani raz načisto medzi.De Palmanebol síce nikdy jasnou zárukou kvality, a možno ani toho, že to zďaleka nebude žiadny otras, lenže takmer vždy vedel prostredníctvom svojho talentu a citu vykúzliť dielo, ktoré malo oproti ostatným v niečom akosi navrch, a to tento film minimálne sčasti určite má. A že je v tom aróma rukopisu p.Hitchcockaje jasné z každého ohľadu, takže vidieť toľkú "inšpirovanosť" je asi skoro až nepopierateľné. Veď onen prechod úloh, perspektívy či motívu pomocou nepredvídateľnosti vyznieva už sám o sebe ohromne, aj keď ohromným repetitívne moc nemá šancu byť.