Zoo (1962)

Na okraj pár přesných soudů Rainera Marie Rilkeho: „Není to snad nejmučivější, nejnepřirozenější prostředí, jaké si lze představit? Ne, takové varieté přesahuje všechny představy! […] jako dítě mne rodiče do takových podniků neúprosně vodili. A uprostřed toho neskutečného světa zvířata, ty nejskutečnější bytosti ze všech. Jak si jen lidé se vším pohrávají. Jak slepě zneužívají něco, nač se nikdy pořádně nepodívali, co se nikdy nesnažili pochopit; jak se baví tím, že ty nezměrně soustředěné tvory dovádějí k šílenství! Není možné, aby doba, v níž jsou uspokojovány takovéto nároky, obdivovala Cézanna a chápala něco z jeho oddanosti a skryté krásy.“

Haanstra nás zve na krátkou prohlídku Amsterdamského Artisu, tedy místní ZOO. Zajímavostí je snímání nejenom zvířat vně klecí a expozic, ale též nicnetušících návštěvníků. Záběry jsou pak sestříhány velmi umě, kde se autor snaží přiblížit podobnost zvířat a lidí. To je doplněno pohodovou až veselou hudbou, která dokresluje pro Nizozemsko tradiční pohodovou atmosféru, která ze snímečku čiší na všechny světové strany.

Byl jsem v několika evropských ZOO , samozřejmě i v naších a koukám, že se od šedesátých let nic nezměnilo. Vadilo by mi, že zde nemají akvária a terária.

Pohľad na zvieratá mi vtipný nepripadal, ale to porovnávanie s ľudskými návštevníkmi je trefné. By som tie strany vymenil, že ako by sa im to páčilo za mrežami.

Od kdy se chodí do zoo štrikovat? Ok, jiná doba.