Žlutou žábou do země modrého nebe (2025)

A žluťáci jedou dál... Trošku přesedlali, ale barvy ponechali. Jako, pořád je se na co dívat. Páč pořád tam vidíš krásy přírody a jednotlivých zemí. Tady mi teda nejvíc nandal Turkmenistán, celej bílej :o). A samozřejmě rusáci, to je prostě národ debilů... Trošku nechápu, že se na cesty vydali obojživelňákem, když těch řek tolik nesdolali, hholt to není taková sranda jak si představovali. Každopádně zase obrovske respekt... Posouvá se to pořád dál a dál...

Sám nevím, jestli je další dobrodružství Trabantů slabé, nebo mě štve jen Dan Přibáň. Seriály mám každopádně raději, takže mu určitě dám šanci, ale filmově je tohle už celkem nudná rutina bez něčeho zapamatovatelného. Žába není Trabant, prakticky není rozbitý a tak tu chybí řada katastrof, se kterou se musí tahle družina, tentokrát btw. nevýrazná a slabá, vypořádat. Kdysi tu byl Radek (RIP), nebo alespoň víc Marka. Tady není vyloženě nikdo, kdo by si získal sympatie publika.

Zda to byl od začátku záměr Přibáňova týmu vybrat si pro výpravu s obojživelným autem destinaci, kde voda téměř neexistuje, soudit nehodlám, protože těch pár momentů, kdy se nakonec tenhle stroj podrobí poctivé zkoušce, je zajímavých a účel dalšího bláznivého dokumentárního road movie splňují. Splňují to hlavně další čarokrásné záběry krajiny, o níž většina světové populace ani netuší, že v Mongolsku existuje a že tahle nejméně osídlená země planety sice nesplňuje mnoho civilizačních parametrů, ale přírodu má opravdu dechberoucí. Do toho nechybí i menší vhled do zemí střední Asie, v nichž se Přibáň mihl maximálně na úplně první cestěHedvábnou stezkou. O to víc cením, že nám někdo ukázal, jak děsivě se žije třeba v takovém přísně ovládaném Turkmenistánu. [viděno na Netflixu 4.2.2026]

Výběr destinace super, kvalita záběrů zas o kousek dál... ale jinak spíš úpadek. Oproti dřívějším trabantím filmům (hlavně teda Afrika, Jižní Amerika a Austrálie) je zde méně humoru, méně cestopisných zajímavostí, méně řešení technických problémů, méně spontánnosti, méně přidaného rozměru "dobročinnosti". Také mi zde chybí přístup "cesta je cíl", spíš to působí, že cílem je prostě mongolsko a plavit se v autě po vodě. Možná je to přílišnou profesionalitou a chybějícím amatérský nadšením, možná je to centrismem náčelníka Přibáně. Možná to zachrání seriál, ale možná se na něj nebudu chtít kouknout. 75 %

Malarkeyho názor to vystihuje jasně a mám stejnou zkušenost. Zpočátku jsem to žrala a obdivovala, ten nápad, tu partu, ale když se pak Přibáň začal s politickými názory ostře angažovat na sociálních sítích a do centra jeho urážek vůči uživatelům jsem se dostala i já, a dosud si pamatuju, co mi vmetl, tak jsem ho přestala sledovat. I dráhu žlutého ansámblu. A ovlivnilo to i můj pohled na film z Indie do Prahy. Byla jsem tedy skeptická, jestli se k tomu žlutému cirkusu vracet, když Netflix vypustil Žlutou žábu, ale dala jsem mu šanci a musím říct, že cestovatelsky a filmařsky si u mě reputaci napravil. Po stránce lidské a politické se k němu vracet nebudu. Zůstanu pouze u výsledku cestování.