Trabantem do posledního dechu (2016)

Cesta pre cestu. Tá jedna trochu zaujímavá zastávka (Uluru) nezachráni toto prázdne naháňanie sa za ničím. Postavy sú takmer všetky sympatické a je to plné milých momentov a medziľudských vzťahov, ale o ich motiváciách prečo sa vydali na túto náročnú cestu nevieme nič. Divákovi sa teda núka myšlienka, či to nerobia celé iba pre existenciu filmu o tom, ako točia film. Na cestopisné festivaly OK I guess, ale hocikam inam nie.

Mám Trabantí cirkus rád,tento díl je ale přes tu Austrálii dost hrozný.Počínaje Danem,který je opravdu přezmrtvolista a zakaždoucenuista,hlavně že se jede,ale že se málem všichni co sedli na motorku zabili,to je vedlejší.Zkrátka víc štěstí než rozumu.Být Dominičiným otcem,tak mu po návratu trochu opravím ciferník,v tomto díle se opravdu vybarvil.Sympatičtí členové výpravy byli vozíčkáři,jako vždy kameraman Zdeněk,ale Dan jednoznačně na pěst.

Když jsem na tom byla kdysi v kině, moc se mi to líbilo, ale teď s časovým odstupem jsem z toho (jak tu už někdo napsal), nic moc neměla. Ve filmu je zachycené hlavně nekonečné opravování aut , moc se tam neprojevují charaktery některých cestovatelů a hlavně přes řvaní motorů není často nic pořádně slyšet.

Trabanti mají tu vlastnost, že když se na plátně objeví nebo stane něco, co mě zaujme, tak to u toho skončí a více se většinou nedozvím. A strašně mě to mrzí. Seriál by byl v těchto případech nejspíš spásou a rozvedl by ty zajímavé momenty. Bohužel se dívám na očesaný (nebo spíš hodně ořezaný) 90ti minutový dokument, který je pojat spíš jen jako takový trailer k seriálu. U dílu z Australie mám tento pocit nejsilnější. Předchozí díly byly funkčnější samy o sobě.

Tomuto dokumentárnímu počinu jsem se převelice dlouho vyhýbal, neboť Přibáň je pro mě zbytečně dominantní člověk. V tomto dílu už není takový otrava, který musí být u všeho. Na druhou stranu se jedná o nejslabší počin, který je zbytečné zkouknout. Film sleduje partu lidí, kteří mají od samotného začátku asi tolik síly, jako jejich dvou kilowattové povozy. Kladl jsem si otázku, proč tento film vůbec vznikl. Australská část je solidní nuda, což jsem čekal. Austrálie zajímavá není, ať si říká kdo chce co chce, po té motoristické stránce měli zvolit Nový Zéland, neb ten je zajímavý. Austrálie je jedna veliká bahnitá cesta, kde potkáte dvě auta za hodinu a jednoho zvídavého cyklistu za den. Druhá část je už poněkud zajímavější, ale bohužel stopáž je neúprosná. Přijde mi, že tento díl není vůbec o cestopisu, ale o vztazích a pocitech mezi členy. Koho to zajímá? Kdybych se chtěl koukat na trapné emoce, tak si pustím nějakou podívanou pro plačky.