Velký vlastenecký výlet (2025)

Keď sa snažím hodnotiť samotný dokument, jeho myšlienku, s ktorou bol natáčaný, a myšlienku, ktorú konečný film má, bijú sa vo mne pocity. Vzhľadom na slová režiséra Robina Kvapila zo záveru cítiť, že do nahrávania dokumentu šiel s tým, že ruskou propagandou zmagoreným jedincom ukáže realitu ruských zverstiev na Ukrajine a nahlodá/pozmení ich myslenie. Prvú polovicu filmu som si hovoril, že ak išlo tvorcom o toto, je to zbytočný dokument. Skutočná a oveľa dôležitejšia myšlienka, ktorú však dokument primárne šíri (z pohľadu režiséra možno nechtiac a sekundárne), je, že týchto ľudí nepresvedčíte tým, že ich privediete k ukážkam zverstiev. Dlhodobý vplyv propagandy, hoaxov, sociálnych sietí (ktoré sú, žiaľ, nekonečná a často neriadená žumpa) či nepripravenosti ľudí na nástrahy internetu, je tak zhubný, že pár dní na mieste činu ich hlavu nezmení. A vplyv je tak výrazný, že si títo ľudia ospravedlnia v hlave aj to, že ruský vojak znásilnil ukrajinské dieťa.

Nebudu se vyjadřovat k těm výletníkům, protože jsem nečekal žádnou velkou přeměnu. Zároveň mám možnost se k situaci na Ukrajině na plnou hubu vyjádřit. Když válka začala, tak jsem řekl kolegům, že bych tam nasadil okamžitě veškerou techniku, stíhačky, bombardéry i vojáky. Od té doby se za nás stydím (za západní svět). Největší problém však ve vztahu k dokumentu vidím v médiích a zejména k České televizi, která není schopna objektivně informovat o tom, co představuje Rusko, jak tam funguje moc, její předávání, a ponejvíce to, že Rusové rozumí jen bolesti a síle (můžu jim poradit i nějaké knížky). Nevadí jim vraždit a ničit, jediné co netolerují, je slabost a prohra. Slabost západ předvádí v plné síle bohužel. Ačkoliv vím, co se na Ukrajině děje, vidět to "naživo" mnou hluboce otřáslo. Za moment hodný pointy považuju zamyšlení paní Petry nad tím, jaké má smysl dobytí zničené vesnice či města. Tedy, Rusové mají rádi reportáže z "raket dopadajících na nepřátelská území" a těší je, pokud mohou ničit co nejvíce, to ke spokojenosti stačí, cíle se navíc splní a Vláďuška je spokojený... víc v tom není. Žádná strategie, nebo hluboká taktika.

70% Naivní režisér vezme tři dezoláty na výlet, zahraje jim i divákům na city a překvapeně zjišťuje, že ani osobní zkušenost s válečnou oblastí s jejich názory nehne. Málo se jich ptá, málo „kouše“, takže není těžké dokument odstřelit. Nicméně snímek dává podněty k přemýšlení, svižně utíká, dezoláti chvílemi mrazivě „baví“ a je dobře, že v dnešní době plné dezinformací konečně toto téma někdo „zamrazuje“ v čase. Při chuti na mírný masochismus tedy doporučuji.

Já ani nevím co o tomto filmu říci. Pro mne bylo důležité jej vidět až po shlédnutí filmu Pan nikdo proti Putinovi. Vnímal jsem tento film jinak než ve skutečnosti je. A až po shlédnutí zminovaného filmu jsem si řekl, že se kouknu na podobný film. Rozhodně by mě nenapadlo, že uvidím protipol. Mám takový dojem, že by možná bylo pro prozření účastníků tohoto výletu lepší žít v Rusku a spíše pochopit v Rusku co se vlastně děje. Proč je tato válka absurdní a kam to povede do budoucna. Nevím je pro mě těžké narazit na někoho kdo přemýšlí jako aktéři tohoto filmu a nejvíce těžké to je když jsou to lidé, které člověk zná většinu života. Tento film asi napovídá, že nemá smysl je přesvědčovat, že se nechali zblbnout.

Popisek dokumentu je zavádějící. Dokument ve skutečnosti sleduje postupný rozklad liberálních filmařů, kteří jsou vystaveni trojici "alternativně" smýšlejících spoluobčanů. Trojice přijede na Ukrajinu, přesvědčí se, že se tam vede brutální válka, což v zásadě ale nikdy nezpochybňovali, a jede domů. Problém je samozřejmě v narativu, tedy kdo za válku může a jak by se měla ukončit. V tomto ohledu ale netuším, jak přesně měl zprostředkovaný zážitek protagonisty přesvědčit. Něco by se asi našlo (Ukrajinci jsou sympaťáci a vzhledem k počtu zničených civilních budov je ruská armáda buď skutečně agresor, a nebo velmi špatně míří), ale svět zjevně není ideální. Takže když v závěru jedna z členek týmu ztratí nervy, zatímco protagonista Ivo jen klidně opakuje, že je potřeba zasednou k vyjednávacímu stolu, tak je to on, kdo v kontextu ukázaného působí jako ten racionální (civilisté přeci musí přestat trpět, ne?). Stejně tak racionálně a logicky působí odmítání jít a bránit svou vlast. Chlapík má svou zahrádku, ale developeři mu ji brzo seberou. Otázka je, jak to je doopravdy, ale trochu pochybuji, že tam má vzniknout řada sociálních bytů. Takže za co by bojoval?