Zjasnělá noc (1985)

Alkoholizmus je problém, ktorý pretrváva v našej spoločnosti od nepamäti. Démon alkohol dokáže ovládnuť a zničiť životy mnohých ľudí v hocijakej politickej ére. Je apolitický. I za socializmu, vo vtedajšej Československej socialistickej republike, úradoval. Televízny snímok "Zjasnělá noc", ktorý v roku 1985 natočil režisér Jiří Vanýsek, sa zaoberá práve touto závažnou témou. Oldřich Navrátil v ňom stvárnil postavu lesného inžiniera, ktorý zvádza urputný boj so svojou závislosťou na alkohole. Je to jedna z jeho najlepších dramatických úloh. Aj keď je to len nízkorozpočtový televízny film, práve vďaka hereckému výkonu Oldřicha Navrátila to má silu. Je to memento pre všetkých, čo sa zahrávajú s alkoholom. ***

Najprv k Ivone Krajčovičovej: Už v osemdesiatych rokoch ešte ako nedospelý jedinec som zaregistroval niečo zaujímavé na tejto herečke. Avšak až teraz vidím, čím to je. Ona vyžaruje niečo rýdzo ženského. Niečo, čím postavou i tvárou krajšie herečky skrátka nedisponujú. K filmu: Škoda nekvalitného spracovania, toto by si zaslúžilo lepší formát. Olda Navrátil to ovšem hrá tak verne, že som mu tú zlomenosť a beznádej naozaj veril. A skvele až sugestívne zahrané neodolateľné nutkanie zmocniť sa fľašky. Ako skúsený alkoholik to dokážem oceniť.

Patrně nejlepší film Jiřího Vanýska. Námět dobrý, ale scénář skřípal a herci většinou hráli jako ponocní. Kromě Vlasáka a Navrátila, který se v roli vyloženě našel. Hodnocení navýšeno, protože film sloužil jako inspirace (vlastně dost opisoval) Kleinovi k "Holubům" a taky byla tímto snímkem objevena pro český film Krajčovičová, která se tady teprve rozjížděla.

Myslím,že vyléčit se čili abstinovat je velmi těžké a bohužel pro nás se léčba stále nikam zásadně neposunula.Před lety jsem byla na přednášce psychiatra, který tvrdil,že se již dělají pokusy s léčbou závislostí pomocí LSD a že mají dobré výsledky.Domnívám se,že tato léčba nemá u nás zelenou,protože státu svým způsobem alkoholici vyhovují.

Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * *