Život a smrt malíře Petra Jana B. (1986)

"Můj obraz, vraťte mi můj obraz.". Asi jde spíše o jakýsi životopisnýapokryf než realistický životopisný film, přesto jde o velmi zdařilou záležitost. Hlavně díky Borisi Rösnerovi který zde se svou typickou živočišností a výrazně expresivním projevem vykresluje jak mladého tak i na smrt nemocného Brandla. Mladý malíř bojuje proti "zaběhnutému řádu doby", ten starý své mladické nerozvážnosti lituje. Kromě Rösnera zaujme i Josef Kemr v roli úlisného židovského lichváře.

Docela chytré poněkud školometsky nudné dialogy jsou rozmělněny neustálými pseudomoudrými zamyšleními malíře stojícího na prahu smrti za mlžného romantického oparu televizního studia.Protagonisté předehrávají své etudy vášně a revolty, až se tají dech, ale expresivně uřvaný 35letý Boris Rosner (titulní postava), zdá se mi, neměl právě své dny. Ale jeho vyrýsovaná hruď mě zaujala, to ano. Ani 40letý (nevypadal) Rudolf Hrušínský ml. (Matyáš Braun) mě nijak neupoutal. Jediný, kdo zůstal věrný kvalitě hereckých výkonů, byl 64letý Josef Kemr (lichvář Hackel).

Skvostný Kemr, jako úlisný židáček! Jak televizní inscenaci to neberu, ale nádherné divadlo!
Šandíku, tohle ale nemělo být historické dílo! :o)

Historický, aktualizující námět o nespoutaném poslání umělce v tradičně expresivní, velkojevištní Rösnerově stylizaci. Dobu evokující historizující hudba a barevné kompozice v hodně estetizujících ateliérových scénograficko-světelných poměrech.

Já bych řekla, že pan Adamec zatoužil točit jako pan Vláčil či Vávra. Zamazal kameru omastkem od buřtů a panu Rosnerovi poručil, aby všechny své repliky řval nahlas, jak to jen jde. Vznikne tím umělecky hodnotný obraz doby. A úspěch bude zaručen. Zajímavé a zcela promrhané téma. 50%