Září (1987)

Když Allen-režisér vypustí humor a Allena-herce jako sarkastického glosátora, tak vznikne v podstatě trošku lepší telenovela. Osoba A touží po osobě B, která je zamilovaná do osoby C a ta se snaží svést osobu D, která je ovšem vdaná. Je to depresivní, nudné, s nezajímavými postavami které režisér ani nijak extra nepředstaví a ošklivými, veskrze průměrnými herci. Na konci všichni odjedou, nikdo nedostane to co chtěl a jediná spokojená je příšerně iritující matka... v podstatě stejně nezáživná nuda jako Interiéry, proto i stejné hodnocení 2*.

Priznajme si to: Je ťažké zabávať sa príbehom, v ktorom sú všetci zamilovaní do niekoho, kto je zamilovaný do niekoho iného. Myslím, že to bol jeho protijed na „Hana a jej sestry“, kde sa odohrali podobné milostné trojuholníky (a iné mnohouholníky), no konečný výsledok bol oveľa šťastnejší. Woody Allen nám zvyčajne nerád dáva úhľadné konce, a film ,,September" je taký v ktorom sa vyrieši len málo a väčšina postáv skončí tam, kde začala. Je to svojim spôsobom fascinujúci film, no neznesie opakované zhliadnutia. 6,5/10

Film delikátních kvalit, který mi připravil velmi příjemný zážitek. Celou dobu při sledování jsem měl intenzivní pocit, jako bych sledoval nějaké drama od Čechova, abych byl o to více po zhlédnutí překvapen, když jsem se dočetl, že film je údajně natočen podle hry Strýček Váňa (i když já tam spíš viděl Višňový sad). Člověk na to musí mít samozřejmě náladu, aby se mu takový film trefil do chuti (což vlastně platí i o tom Čechovovi), ale mně osobně to skutečně hodně sedlo - tím, jak se to celé odehrává na jednom místě a tou celkovou bezútěšností, kdy každý chce někoho, koho nemůže mít, a všechno se to dere na povrch - skutečně skvostné! Lidi, kteří mají Allena zaškatulkovaného jako tvůrce konverzačních komedií, by se asi divili, jak výrazně pestřejší jeho filmografie ve skutečnosti byla.

Někdo září, jinej v září. A Woody zklamal, protože přivést znovu tyhle vyžilý struktury (teď myslím Miu a Dianne) před kameru a nedat jim příběh, to je fakt na pěst. Tou mu sice nedám, ale ohodnotím tuhle nudu plnou keců stejně jako Interiéry a Hanu a její sestry, tj. těsně nad odpadem (mám rád Jacka Wardena).

Prvá polovica je až príliš pomalá a opatrná. A keď sa v tej druhej začne niečo diať a ľudia si začnú hovoriť do očí to, čo cítia, je to znesitelnejšie, ale aj napriek tomu mám po zhliadnutí pocit nevyužitej šance a aj keď je to cynizmus, ktorý sa vo mne ozýva, bolo by pre celkové vyznenie filmu rozhodne lepšie, keby záver pojal Woody trochu tragicky. Ako to urobil v Interiors.