Zlaté časy rádia (1987)

Tentokrát nemusím přivírat oči a dávat hvězdičky z uctivého odstupu, protože Allen natočil opravdu krásný film. Vykašlal se na veškerý cynismus, sarkasmus a nimrání se ve vztazích a natočil filmařsky dokonalé retro z přelomu 30-40. let, kde v centru dění je jedna rozvětvená židovská rodina a pochopitelně rádio. Je tu spousta dobových písniček, pořadů, reklam, soutěží, dramatických reportáží i historických událostí. Kromě rodinných problémů viděných viděných optikou malého kluka a ještě s odstupem mnoha dekád jsou tu i osudy hvězdiček rádia, klukovská dobrodružství, řeší se židé, mafiáni, komunisti, válka i marťani :) Allen to navíc vše zvládl nacpat do necelé hodiny a půl a ač je to z velké části spíše úsměvné drama než opravdová komedie, najdou se geniálně vypointované vzpomínky. Za mě asi hned úvodní zloději vs. rozhlasová soutěž, mafián a svědkyně a nebo rande vs. Válka světů (vzala jsem si marťana :D :D :D). 4* protože to byla jen taková mozaika bez většího příběhu, ale moc hezký film.

Allenovo nostalgické a sentimentální vzpomínání na dětství, na rodinu, přátelé a v neposlední řadě na rádio, které na přelomu třicátých a čtyřicátých let hrálo v životech lidí nezanedbatelnou roli. Celé je to pak zabalené do vizuálně poutavého pozlátka a prodchnuté velmi příjemnou atmosférou, kdy mě v jednu chvíli skoro až zamrzelo, že jsem nevyrůstal kdesi v New Yorku čtyřicátých let vedle všech těch sympatický postaviček v rytmu jazzu a swingu...80%

Milý Woody Allen si zavzpomínal na staré dobré časy rádia. To bylo předtím, než video zabilo rádiové hvězdy.DĚJ:Vypravěčem je malýJoe, který vzpomíná na své dětství na přelomu 30. a 40. let v Rockaway Beach. Žije se svou hašteřivou, ale milující židovsko-americkou rodinou – s matkou, která miluje rozhlasové pořady, otcem-sázkařem, tetou, která neustále hledá manžela, a dalšími příbuznými. Film je mozaikou drobných příběhů: od rodinných hádek, přes první lásky, až po velké historické okamžiky, které Joe prožívá skrze rádio – od Války světů přes Pearl Harbor až po slávu rozhlasových hvězd.ZHODNOCENÍ:Krásný, srdečný, vtipný, ulítlý a nostalgický film, u kterého jsem se skvěle bavil a na který se rád podívám kdykoliv znovu. Taky mám svůj nostalgický vztah k rádiu a k hudbě.
Woody Allen natočil jeden ze svých nejsrdečnějších a nejosobnějších filmů. Žádný velký příběh, jen mozaika vzpomínek, humoru a melancholie. Skvělý soundtrack, nádherná atmosféra předválečné Ameriky a spousta typicky allenovských hlášek. Pro mě jeden z jeho nejlepších filmů vůbec.

[3,5*]"You speak the truth, my faithful Indian companion."Autobiograficky ladená snímka Woodyho Allena, plná jeho špecifického humoru so satirickým náhľadom na spoločnosť. Dielo je to inak veľmi farbisté, so skvelou dobovou hudbou, parádne vystihnutou atmosférou doby a citeľnou nostalgiou za starými časmi. Zrejme preto, že je to tak zakotvené v realite, sa Allen dosť miernil vo svojej uletenosti a myslím, že to filmu prospelo. Nezabudnuteľná je úvodná scéna s dvoma vlamačmi, ktorí hádajú melódie v rozhlasovej súťaži "Guess the tune" (takmer som sa udusil smiechom)."When Mr Manulis called for a date the next week, she told my mother to say she couldn't see him. She had married a Martian."

Skoro mě překvapilo, jak moc se mi to líbilo, protože k rádiu žádný vztah nemám - nebo minimálně ne stejný jako Allenova generace - a myslel jsem, že ta nostalgie bude nepřenosná, ale nakonec jsem zjistil, že je to úplně jedno, protože ten film si od prvních záběrů neomylně razil cestu do mého srdce, a to zcela nezávisle na tom, co si člověk v r. 2022 myslí o rádiu. Skoro mě až ohromuje, s jakým málem si zde Allen vystačil - ten film v podstatě není nic víc, než pár legračních vzpomínek z dětství, namíchaných s hrstkou reálných historických událostí, jako byl třeba útok na Pearl Harbor nebo pád 3 leté holčičky do studny (naprosto mrazivá sekvence, která mě doslova šokovala), ale možná právě v tom je jeho síla, v té dovedně kombinované směsici humoru a dojetí, která je jakoby načrtnutá lehkou rukou, bez ambicí vyprávět nějaký velký příběh, a celá ta nostalgická spanilá jízda se navíc veze na vlnách dokonalého soundtracku, takže toto je přesně ten typ filmů, v jehož závěru je vám líto, že už je konec a že toho víc nebude.