Zámek (1968)

ZámekRudolfa Noelteho je adaptací divadelní verze Maxe Broda Kafkova (vlastně nedokončeného) románu. Adaptovat Kafku zároveň znamená interpretovat Kafku. Protože Noelte slavil již roku 1953 úspěch s divadelní hrou podle Broda, tak ji o patnáct let nato převedl na film. Kafkova literární díla poskytují největší smysl psychoanalytickou interpretací, nejinak je tomu uZámku, Noelte dal důraz na explicitní významy, tedy především na střet mezi jedincem a byrokracií, na níž jsou jedinci zcela závislí, jsou jí determinováni, utěšováni i trestáni. Předností adaptace je zobrazené prostředí, za ním stojí především scénograf Hertha Hareiter, kameraman Wolfgang Treu a štýrský hrad Bertholdstein. Hrdinou vpravdě kafkovským je Josef K. (Maximilian Schell), muž, jenž má své poslání, nebo poslání nemá. Jeho skutečně jediným zájmem je vetřít se na zámek, tedy místo moci, jež řídí a determinuje člověka. Z dalších rolí: ke K. vstřícná šenkýřka Panského hostince Frieda (Cordula Trantow), páreček vypečených nerozlučných pomocníků Arthur (Franz Misar) a Jeremiáš (Johann Misar), starý vesnický starosta (Friedrich Maurer), jeho dlouholetá pomocnice Mizzi (Else Ehser), bodrý posel, spojnice se zámkem Barnabáš (Georg Lehn), jeho sestra sloužící zámeckým pacholkům Olga (Iva Janžurová), na K. vysazený místní učitel (Karl Hellmer), nebo ze spánku vyrušený zámecký úředník Bürgel (Helmut Qualtinger).Zámek: neusnutí je poměrně častou iniciační zkouškou náboženského myšlení, zámek by pak byl spíše symbolem božství. Zvolený závěr víceméně odpovídá Noelteho interpretaci Kafky.

Verná, minimalistická adaptácia, ktorá vtiahne už od prvého záberu na zámok, zasneženú dedinku a prichádzajúceho cudzinca. Obratná kamera, švenkujúca jedna radosť, spolu s hudbou podtrháva kafkovskú znepokojivú a snovú atmosféru. Akurát mi chýbal väčší priestor pre K. a Friedu (ktorá je v knihe jeho snúbenicou a majú sa brať), čo je vo filmovom prepise úplne marginalizované. PS: nakoľko román nie je dokončený a nemá záver, scenáristi mu vymysleli azda ten najjednoduchší a zároveň najpraktickejší záver.

No, toto bylo velké překvapení!Svérázná adaptace známého románu Franze Kafky z roku 1968 srší skvělým humorem, ale stále si zachovává Kafkovu tvář! Perfektní kamera - na svou dobu naprosto uchvatné jízdy.Hlavní hrdina skvěle zahraný. Janžurka mě zde velmi překvapila, vůbec jsem o této její roli nevěděl.Doporučuji.Viděno na KVIFF 2024.

Celkom dobrá dráma snažiaca sa sprostredkovať pocit bezmocnosti jednotlivca v súkolí byrokracie autokratickej spoločnosti. Hlavný hrdina sa tak stretáva so všetkými prejavmi takejto spoločnosti hoci sa k samotným vládcom ani nepriblíži. Korupcia, pätolízačstvo, autocenzúra, klebety a ostrakizovanie, a to všetko len v náznakoch bez prejavov vonkajšieho násilia. Produkcia je dobrá aj keď snaha o dramatizáciu nie je veľká. Atmosféra stavia skôr na podivnosti postáv a samotného príbehu. Väčšinu práce však musia odmakať herci, ktorí svoje postavy stvárňujú veľmi dobre a Maximilian Schell v hlavnej úlohe vychádza v porovnaní sAnthony Perkinsomz o pár rokov staršiehoProcesu, veľmi dobre. Za zmienku stojí ešte prekapivé účinkovanie Ivy Janžurovej. 70%

Snímek vnímám jako absurdní alegorii na přebujelou a arogantní byrokracii a bezmocnost jedince vůči ní. Koneckonců tohoto reliktu ještě z dob Rakousko - Uherska jsme se nezbavili až dosud a film je proto stále navýsost aktuální. To, co možná diváci mimo středoevropský prostor vnímají jako nějaké kafkovské mystérium, známe u nás jako každodenní realitu - jen jsme na ni tak zvyklí, že nám to už skoro ani nepřijde.