Wendy a Lucy (2008)

Nezávislý film? Je to bez poriadneho úvodu, vykreslenia histórie postavy, ale nemá to ani v zárodku hutné jadro, má to byť road trip, či pokus o road trip? Záver, sa zdá, že má čosi do seba, ale je tiež nakoniec vo svojej podstate neuchopený a vlastne beznádejný. Michelle to hrá presvedčivo a spolu s pánom SBS-károm víria hladiny beznádeje hrdinky, no na viac ako slabé 2* to nevidím.

Je to na můj vkus až moc nezávislé, pomalé a vleklé. I 80 minut je moc. Děj by se vešel do půl hodiny. Klekne jí auto, krade v marketu, ztratí se jí pes, uvědomí si, že pro psa je lepší, když zůstane u nového páníčka. A vyrazí na Aljašku, aby něco vydělala. Není to zas tak špatné, dávám 3 *. Hlavně kvůli Michelle W. ,která hraje skvěle. Jsou tu i dobré žánrové záběry, ale např. co se děje ve tmě, to jsem v TV moc nerozpoznal. Kelly Reichardt rozvláčnost nejspíš miluje. Viz Zkratkou v Oregonu, což jsem řešil přetáčením.

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80%

Jak tenhle film jenom stručně popsat... Je to takové něco o něčem a zároveň o ničem. Za celý film se stane jen to, že ženě jménem Wendy (o které skoro nic nevíme, jen to, že bez peněz cestuje na Aljašku a že má kdesi v Indianě sestru a asi se s ní moc nemusí - akorát nechápu, co po ty dva tři dny co se to odehrává jedla a pila) při jedné blbé události zmizí její pes jménem Lucy, ona ho hledá po celém městě ve které uvízla, potká pár zajímavých lidí, SPOILER Lucy nakonec najde, ale protože je na tom finančně o dost hůř než na začátku, nechá ji u "pěstouna" který ji našel a sama Wendy pak odjíždí náklaďákem pryč KONEC SPOILERU. Takže je to jen jednoduchý příběh bez nějakého většího přesahu a se slabě představenými postavami, co přesně mi tím chtěla režisérka říct taky netuším, ale v rámci toho co to je se to vyvíjí docela zajímavě, dost mě to vtáhlo do děje, vůbec jsem se u toho nenudil a těch 80 minut mi uteklo jako voda. Navíc i pár těch setkání se mi líbilo. Road movie to sice není ani náhodou, vlastně ani nechápu, co tady ten žánr dělá, ale nevadí mi to. Ten film ve mě zanechal jakýsi "příjemně neutrální" pocit (líp to fakt nepopíšu), ale víc jak slabé čtyři mu dát prostě nemůžu. Ačkoli to možná mělo svým způsobem připomenout Jarmusche, ale na druhou stranu jsem ho tam moc neviděl. Takový zvláštní film, který není vůbec ničím zvláštní, fakt to líp asi nepopíšu. Ale jinak jo, docela se mi to líbilo. Slabé 4*

Režisérka Kelly Reichardt patrí k pozoruhodným zjavom súčasného amerického nezávislého filmu. Po tom, čo som si so záujmom pozrel jej film Stará radosť, som dal šancu aj jej ďalšiemu dielu, netradičnej dráme Wendy a Lucy. A urobil som dobre, pretože ma čakal nečakane silný a pôsobivý zážitok. Jednoduchosť celého príbehu je tu prednosťou a film je mimoriadne emocionálnym zážitkom o existenčnej tiesni, ako aj odvrátenou stránkou „absolútnej slobody“. Michelle Williams navyše v hlavnej úlohe predvádza famózny výkon.