Motocyklové deníky (2004)

„¿CÓMO QUIERES ALIMENTAR EL CUERPO SI NO HAS ALIMENTADO EL ALMA? ”[=AKO CHCETE NAKŔMIŤ TELO, KEĎ STE NEDALI NAJESŤ DUŠI?]•Ešte predtým, ako sa povedzme zoChe Guevaru- následne vyprofiloval známy, kubánsky revolucionár - musel najprv absolvovať úplne strastiplnúc e s t unaprieč celou Latinskou Amerikou; a to teda konkrétne spoločne i so svojim najlepším priateľom menomA. Granada, si vskutku na začiatku 50. rokov minulého storočia, akosi zaumienili, že vyštartujú z argentínskej metropoly Buenos Aires, s potenciálnym cieľom v podobe severného cípu venezuelského hlavného mesta Cararas - so začiatkom práve pomocou motocyklu typu ’39-es Norton 500 s prezývkou „La Poderosa” [„Mocný”], ale či aj neskôr, to sa potom ukáže ↓; v podstate by sa dalo práve v tejto chvíli podotknúť predovšetkým azda aj to, že táto naprosto vyčerpávajúcac e s t a, dlhá takmer 12 a pol tisíca kilometrov aj s niekoľkými, do úvahy spadajúcimi odbočkami - ho vlastne poznačila na celú nadchádzajúcu, životnú púť, ktorú zasvätil celkom iným hodnotám, než aké zrejme zdieľal pred daným časom; skrátka, v prvom rade mu asi najviac vypomohla vyformovať jeho radikálne názory...•Brazílsky režisér v podaníW. Sallesa- vytvoril síce, miestami strihovým spôsobom neprehľadné, za to ale nanajvýš ambiciózne dielo - súmerne či suverénne rozdelené na 2 úrovne:a)cestopisné [poznávanie rôznych spoločenských kultúr];b)prírodopisné [tie exteriéry boli priam odzbrojujúcim zážitkom] o Argentínsko-kubánskej, rozporuplnej osobnosti; príslušné spracovanie sa venovalo najmä postupnej zmene životného uhla pohľadu v rámci celkového ponímaniaEQ→emocionálneho kvocientuprostredníctvom ústredného protagonistu, zatiaľ čo jeho priateľ, zase neustále myslel iba na sexuálnu rozkoš.•Motocyklové denníky, je podľa mňa, naostatok predsa i mierne zavádzajúcim názvom pre tento konkrétny titul; divák najlepšie posúdi, čo tým vlastne má, básnik na mysli?

Kdo nečetl knihu, asi by neměl ani hodnotit film... Kniha je samozřejmě o několik chlupů lepší, ale film...zejména díky Bernalově herectví a jehou "souznění" s filmovým parťákem De la Sernou je naprostá pecka. Cesta, kterou Guevara s Granadem absolvovali, je etalonem všech motorkářů a já, který projel na rezavé mexické motorce mizerných 400 km z Playa del Carmen do Chichen Itzá a zpět vím, že nic podobného asi nikdy neuskutečním a můžu jen závidět. Ernesto Guevara v době kdy tento trip absolvoval netušil, co se z něj později stane, nicméně evidentně řada "recenzentů" se není schopna oprostit od znalosti historie a hodnotí Guevaru podle jeho pozdějších činů a to je pro film samozřejmě špatně. Latinská Amerika je pořád chudou, ale dnes už ne bezpečnou zemí pro cestování, a tento film je především o cestování...a za mě je natočený na výbornou.

V podstatě nejdůležitější informace se zjeví na konci filmu, a to jak vznikl Che Guevara, velmi filosof, revolucionář, válečník a osvoboditel chudých. Jinak je to vcelku v poklidu plynoucí film o dvou mladících /studentech medicíny na motorce, kteří jedou přes celou Jižní Ameriku pomoct nakaženým leprou.

Motocyklové deníky jsem z části četl. Che byl komoušek kterého bych pověsil jako většinu naší vlasti která s touto ideologii sympatitizuje. Chyběla mi zde pasáž jak nakmili čokla koninou která Chemu moc nezachutnala. Che byl spíše poeta, jeho kniha je často veršovaná, zde bylo veršů minimálně. Celkově ten film na mě působí více jako pohádka než část života samotného Che a jeho compañera. Líbilo se mi že dodrželi alespoň toho dobrodružného ducha.

V rámci doplňování kontextu kubánské současnosti i historie jsem v poslední době viděl šest filmů a Motocyklové deníky z nich byly nejlepší - byť nejsou o Kubě, ale o dospívání člověka, který tento "Ostrov svobody" zásadně změnil, a který se stal kultem nejen zde. Zda zaslouženě či ne, o tom ať si každý udělá obrázek sám. Tahle road movie zachycuje idealistického dobrodruha ještě před tím, než se z něj stal kontroverzní Che Comandante. Politika a ideologie tu postupně prosakuje z podpovrchu, ale Motocyklové deníky skončí těsně před tím, než se z politiky a šíření ideologie stanou hlavní náplně Guevarova života. Film, a předpokládám, že i kniha, je zachycením kusu latinskoamerické historie - silně subjektivním, ale bez diskuze atraktivním. Filmovému provedení dodává přidanou hodnotu dvojice, která je sázkou na jistotu - Gael García Bernal v hlavní roli a Gustavo Santaolalla jako autor hudby.