Vzpomínky na hvězdný prach (1980)

Netypický Allenův film s hlubší a introspektivnější reflexí slávy, umění a osobního života. Nebo, jak by se dalo zjednodušeně říci, o těžkém životě režiséra. Film se nedrží tradiční dějové struktury, a tak se může zdát poněkud neuchopitelný svou roztříštěností a nepřístupností. To by však z filmu Woodyho Allena nedělalo tak ohromující filmové dílo. Způsob, jakým diváci a kritici tento film vnímají a hodnotí, je velkým přínosem tématu o tvorbě režiséra, kterého samozřejmě hraje sám Woody Allen. Mimochodem, tento fakt je také použit, a to ve scéně tiskové konference, kde se na to ptá jeden z novinářů. Woody Allen neudělal nic jiného, než že spojil realitu s filmovým tvořením. Mistrně natočil film s účelovou filozofickou poetikou, jako by tento film byl filmem, na kterém režisér pracuje ve filmu, a na konci po projekci zazní kritika v podstatě stejná, jako bychom film kritizovali my diváci po jeho zhlédnutí. Film tak záměrně nemá jasné rozuzlení, což může některé diváky i frustrovat. Jsou skuteční diváci se svými smíšenými pocity na stejné vlně jako diváci ve filmu? Jako by skuteční diváci tohoto filmu byli součástí diváků ve filmu, kteří sledují stejný film. Je to složitý a náročný Woodyho film, který se záměrně nesnaží být pro každého. Nabízí však krásnou vizuální stránku, silné herecké výkony a hluboké myšlenky o umění, slávě a lidské existenci v melancholickém a introspektivním tónu. Celkově se tedy jedná o náročný film, u kterého je třeba během sledování přemýšlet nad každou scénou, ale na druhou stranu je to film podněcující k zamyšlení a filozoficky obohacující, který spíše osloví náročné diváky, kteří dokáží ocenit Woodyho inteligenci, originalitu a uměleckou vizi. Je to ten typ filmu, který se netočí každý rok.

Depresivní komedie, spíše depresivní než komedie. A typický Allen, ještě hůř stravitelný než většina předchozích. Máme tu režiséra, intelektuála který točil vtipné filmy což mu okolí neustále připomíná, ale teď natočil depku, kterou sám prožívá. Plácá se ve vztazích s několika ženami, ve filmech, hledá smysl života, neustále ho otravují cizí lidi, má podivné představy (nechybí ani vlastní smrt nebo ufoni). Ať mi nikdo (zajímavosti na ČSFD) netvrdí, že to nebylo ani trochu autobiografické. Dialogy stále jiskří, občas nechybí nějaký vizuální gag (uprchlá zlovolnost), hraje klasická jazzová muzika, ale pod tím je to roztříštěné, bezpříběhové, depresivní artové drama. Není to pseudointelektuální blábol jako spousta jiných artů, ale je to pro mě prostě těžké sledovat. Neutrální 3*.

Včera mě naladil Dany Rose, tak jsem stáhnul dalšího Woodyho a v podstatě si naběhl. Můj intelekt asi není tak vysoký, abych našel v podobných filmech to správné poslání. Naštěstí tu máme podrobný obsah a spoustu odborných komentářů. O mé zaostalosti svědčí, že jsem nejméně čtyřikrát myslel, že film končí, a ono ne. To ale není kritika, prostě se mi líbí jiný charakter filmů od WA. Ale třebas, viděl jsem Charlotte Rampling mladší, než obvykle, Marie-Christine Barrault zase o něco starší, než v první komedii s Pierrem Richardem, kterou jsem viděl ještě v dětství (Roztržitý).Je tu hodně mladý Daniel Stern (jeden z mokrých lupičů v Sám doma) nebo Sharon Stone, která se mihne v protějším vlaku = její polibek přes okno.

Allenovosurrealistické filmové provedení mimořádného portrétu umělecké stagnace nejvíce připomínáFelliniho8½. Tragická komedie tajemně se vznášející mezi sny částečně zkresluje filmovou realitu, která ve vyprávění takřka neexistuje a umožňuje svobodně přecházet mezi jednotlivými scénami bez nutnosti návaznosti, a zároveň film tak získává absolutní svobodu v realizaci vlastních myšlenek. Sebereflexe a sebekritika je patrná v každém momentu, přesto Allen překvapivě popřel veškeré autobiografické. Svojí strukturou a vyprávěním provokativní, přesto stylisticky působivé, pozoruhodné a především osobní. Velmi podceňované a přehlížené filmové díloAllena.

Hodně mi to připomínalo8 1/2, a z toho bezděčného srovnání mi prostě Fellini vyšel líp. Jasně, neupírám Allenovi volnost natočit si taky něco takového, a ten pohled na to, jaké to je být slavný režisér, kterého neustále někdo otravuje s náměty na film a žádostmi o podpis apod., je místy docela zábavný (defilé těch pošuků je někdy skutečně bizarní), ale jinak mě to spíš nudilo a od Allena se mi víc líbí jiné filmy (nikoli nutně komedie) - výtka samozřejmě zcela subjektivní. Btw. vzhledem k tomu, že se ve filmu vyskytuje hotel jménem Stardust, kde se odehrává část děje, mi nepřijde úplně šťastné překládat titul filmu tak doslovně.