Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955)

Zábavná poviedková veselohra zložená z niekoľkých vtipných haškových príbehov. Originálny nápad je projekcia poviedkových filmov v kine, ktorých divákmi sú samotní protagonisti. Produkcia je dobrá, takže celkovej pohode nič nechýba a drobné technické zádrhele pri premietaní sa dajú brať ako autorský zámer. Samotný humor okrem veľmi dobre napísanému deju dodáva aj werichov komentár rozprávača-premietača a hlavne výborné herecké výkony klasikov českého filmu. 75%

Malý Postránecký je skvělý. Ostatní ovšem také a povídky jsou zábavné. Bohužel, celý film mi kazil ten idiotský komentář, který mi napovídal co a jak a říkal co vidím. Tohle mi můj oblíbenec pan Werich udělat neměl. Kvůli těm kecům jsem měl problém to zhlédnout až do konce. Bez toho komentáře bych se na to díval jistě častěji, takto už to podruhé nechci ani vidět.
Také ty skoro dvě minuty reklam na začátku bylo zbytečných. Pokud chtěli mistři filmu navodit atmosféru, jistě stačila kratší doba. Škoda filmu, který mohl být ode mne hodnocen v té nejvyšší kategorii.

Jaroslav Hašek s komentářem Jana Wericha a plejádou geniálních herců - to nemůže být zklamání. A taky nebylo. Snad není o moc víc jiných spisovatelů, kteří uměli tak věrně a kvalitně přenést na čtenáře/diváka dobu, kterou popisují. Jaroslav Hašek to dokázal s humorem sobě vlastním. Jaké byly poměry ve škole, jak se rychle dokáže změnit nálada doma díky jednomu mazlíčkovi či jak se trestá dobrý úmysl. Paradoxně jsou některé principy platné i dneska. Třeba obvinění zhrzené ženy ze znásilnění. Ale druhá povídka je jednoznačně nejlepší, v ní Marvan exceluje a já se opravdu bouchal smíchy.

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!"Ze všech těch Haškových povídek ve filmovém (lehce groteskním) hábitu Oldřicha Lipského a s bryskním doprovodným komentářem Jana Wericha je jednoznačně nejvtipnější ta druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech Jaroslava Marvana o jeho vypuzení, při nichž  postupně přivede do gauče téměř celou "zoologickou zahradu". Opravdu vtipná skeče.  Bavila mě vcelku ještě i povídka první, v níž mladičký Vladimír Pucholt hraje studenta, který ze strachu z písemky z latiny utekl během hodiny a zamknul se na hajzlíku(„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ :D). Zbylé dvě mě už spíše nudily, snad jen Werichův komentář zůstal občas vtipný.

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!"Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscenceCaddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba.