Tři veteráni (1983)

Ako decko si pamätám hlavne princeznú s nosom, ako dospelá viac vnímam satirickosť postáv a určitú výpoveď v tom, čo sú v živote skutočné hodnoty. Avšak napriek výborným hercom je dej vlastne znôška úplných nezmyslov a keď pozeráte v nie veľmi dobrom naladení, je predpoklad, že po pozretí zostanete ešte smutnejší. Už len zábery na krkavcov sú ťaživé a ani v detstve som túto rozprávku neradila medzi najobľúbenšie, aj keď vtedy som sa občas aj zasmiala. To už lepší pocit som mala z vôbec nie populárnej rozprávky, vlastne skoro inscenácie Múdra princezná, ktorú som tu naposledy hodnotila po tom, čo náhodou bežala v televízii. Tá mala viac hlavu a pätu, krásne kvety a dobrú náladu. Vlastne len vďaka tomu som dostala chuť pozrieť si niečo s obľúbenými česko-slovenskými hercami a spomenula si na túto rozprávku. Dve hviezdičky teda dávam len vďaka veľmi prirodzeným hercom, lebo ani tá výpoveď nebola tak doslovne pravdivá ako nemať peniaze- nevadí, to by tu bol sám veselý bezdomovec, ako napokon aj naši veteráni, že? Nevadí.

Tahle pohádka vždy patřila k mým celkem oblíbeným. Není nutno je velice krásná písnička, která má dost pohodový text s nadhledem. Tři veteráni jsou tři vojáci ve výsluze – dělostřelec Pankrác, který je v pohodě, dragoun Bimbác, který pořád prosazuje vojenskou disciplínu a kuchař Servác, který je také v pohodě. Potkají žebráka s flašinetem, který je skeptický, protože je to také bývalý voják, a tak mu Servác hodí kliku od flašinetu do rybníka. Pankrác mu dá peníze na novou kliku. To, co jim říkal žebrák, se ukáže jako pravda – zchudnou. V noci se jim zjeví tři trpaslíci a dají jim tři dary: Pankrác dostane kouzelný červený klobouk, Servác magický bezedný měšec, a Bimbác čarovnou harfu, která přivolá kohokoliv chce. Trpaslíci pak samozřejmě sledují, jak budou veteráni své dary využívat. Vyčarují si koňský povoz s pořádným německým kočím Hansem. Servác se chce válet, Pankrác chce rybařit, ale Bimbác by pořád jenom válčil, a tak si přivolá armádu vojáků a proti nim armádu Turků neboli machometánů. Za tento průser jsou zatčeni místním četníkem a zavřeni do vězení. Přemotivovaného Bimbáce je třeba oženit! A kdo by měla být jeho žena? Nějaká andělská mrcha. Trojice uteče z vězení a dostane se do chudého království Monte Albo, kde je problém s muchami, protože pavouci a obyvatelé jsou zde líní. Na celnici dostanou plácačku na mouchy a Bimbác se zakouká do portrétu krásné černovlasé princezny Bosany s velkýma očima. V království je otravuje flyboy Eda, který je plácá plácačkou na mouchy. Ubytují se v jediném hotelu ve městě u hoteliéra Supa. Král Pikola je pozve na hrad na večeři. Bosana chce samozřejmě pořádné věno, a zamiluje se do ní také Servác, a tak se dva veteráni před ní předvádějí, jak umí kouzlit s dary od trpaslíků. A to je chyba, protože král je nechá uspat a dary jim sebere. O svůj klobouk přijde také Pankrác. Veteráni musí utéct z království v kadiboudách. Vypraví se do hor, kde hledají strom frňákovník, pod kterým se trpaslíci scházejí. Tento strom plodí jablka, která způsobují rychlý růst nosu do délky, a také hruštičky, které jsou zase protilátka. Trpaslíci je pak přemění na tři mudrce a přesunou je zpět do království. Servác podstrčí králi jablíčko, princezna si jej dá a její nos začne růst tak moc, že se dostane do Prahy, překročí Vltavu, a pak pokračuje do Německa. Dlouhý nos si užije spoustu legrace, dokonce obdrží metál. Diagnózu a léčbu kabelozity nosu pak provedou tři mudrcové. Ale za zkrácení nosu na původní délku chtějí zpátky své tři dary. Když je dostanou, tak slavnostně odjedou z království v kočáře. Bimbáce ale nepřešly jeho mocenské choutky a přivolá si armádu vojáků proti kanónům Pankráce a vojenské kuchyni Serváce a dojde k bitvě. Musí je umravnit trpaslíci, kteří si od nich vezmou své dary zpět. Pořád však mají naději, že lidé přijdou k rozumu a vyvarují se malicherností. No, a nakonec dojde k rozumu také Bimbác, který vytáhne flašinetáři jeho kliku z rybníka. Ani ženskou si kvůli tomu nemusel brát! Pěkná pohádka o tom, že lenost a marnivost mají špatné důsledky – dostanete se do vězení, přijdete o všechno, naroste vám dlouhý nos a celkově prostě budete mít problémy. Pustil jsem si tuhle pohádku hlavně kvůli skvělému panu Hrušínskému, který mně vždycky velice zvedne náladu díky svému osobnímu kouzlu obyčejného chlapíka, který nebere nic příliš vážně. Viděl jsem ji už v dětství, a nejvíce si vzpomínám na ten dlouhý nos a na to, jaký působil rozruch všude, kudy se plazil. Divím se, že někoho nenapadlo jej prostě useknout. Nejlepší hlášku měl ministr informací, který mluvil o místech, kam dorazil nos a řekl: „Salzburg? Tak tam jsem také nebyl.“

Tři vetráni si berou tu horší stránku svěrákovského násilného humoru se špetkou panwerichovských rádoby mouder a zapomínají u toho na soudržnost a dramaturgii. Mimo to vícenásobným product placementem propagují cigarety Camel, což se do pohádky vážně nehodí. Závěr byl cringe k nevydržení. Třetí hvězdičku přidávám jen za proslavenou titulní píseň Není nutno.„-Vždyť se tě ty děti bojej! -Na to kašlu.“

Krásná pohádka. Sice jednoduchý děj, ale spousta větších či menších vtípků, nejen cimrmanovsky přemoudřelý ministr. Skvěle obsazené od malých roliček. Princezna byla moc hezká mrcha. K tomu pěkná hudba. A jak se na správnou pohádku sluší a patří, i morální ponaučení. Takhle má vypadat pohádka pro celu rodinu.

V podstatě nejvíce Slavic film, který byl kdy stvořen. Tohle jsou slova mého zahraničního kamaráda, se kterým když jsem se na film koukal, tak se nějakou dobrou hodinu nepřetržitě smál a říkal "Thats fakin krejzy men". Může se nám to nelíbit, můžeme nesouhlasit, ale to je možná tak všechno, co se o tom dá říct.