Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Automechanik František Koudelka opouští STS (strojní a traktorovou stanici) Chvojkovice a stěhuje se do Prahy k tetě, kde mu sehnali místo v autoservisu. Ještě před odjezdem si nechá za 15 korun vyrobit kondiciogram, který mu na celý rok říká, které dny bude mít „dobré“, „neutrální“, „horší“ nebo přímo „kritické“. František začne podle kondiciogramu řídit celý svůj život. Když je „kritický den“, radši nic nedělá, když je „dobrý den“, je plný sebevědomí a odvahy. Film je plný legendárních hlášek a postav jako vedoucí Karfík, psycholog Klásek, psychiatr Chocholoušek, japonský malíř miniatur Uko Ješita, pes Gregor a prďola, co tady čepuje to pivo.

Svěrákovina, která za mě nejvíce zestárla. Dnešní představa bláznivé komedie je už úplně jiná a mnohem bláznivější, takže po stránce scénáře jsem se sice bavil, ale určitě ne tak, jako člověk v 70. letech. Také tempo filmu bylo na tehdejší poměry určitě úplně ustřelené, protože všichni víme, jak pomalé filmy v té době byly. Dnes už je to ale celkem normální a jak náš attention spam klesá, na plátnu v jedné chvíli odehrává mnohem více věcí. Sázka na bláznivost je proto sice skvělý nápad, ale ostatní filmy ve spolupráci s S+S, které více sází na humor, lidskost nebo obyčejné bytí, stárnou za mě méně a jejich nadčasovost se vyplácí.

Perfektní ztvárnění mladého herce Luďka Soboty v roli Františka Koudelky, který se jako naiva dá nachytat na falešnou papírovou věštbu pojednávající o jeho budoucnosti. Musím říct, že Františkovi Koudelkovi by právě kvůli tomuhle prospěla návštěva psychiatra Chocholouška, aby mu diagnostikoval schizofrenii, a ne kvůli úplatkům. Honička za Koudelkou, až se nakonec z toho zcvokne sám Chocholoušek.

Luďka Sobotu jsem jako herce nikdy moc nemusel, toleroval jsem ho maximálně ve skečích se Šimkem a Nárožným, které mi můj táta jako malému pouštěl na deskách. Ale filmy s ním mi přišly prostoduché, takový humor na první dobrou - tento ještě patří k těm zdařilejším, ale jen díky scénáristům. Marta Vančurová byla krásná, nikdy jsem moc nechápal, na co ji kokta Koudelka vlastně sbalil. Mimochodem jeden takový kondiciogram jsem měl, než mi ho maminka roztrhala, protože jsem se rozhodl svést špatnou známku ve škole na fakt, že mám "kritický" den.

Režijní a scénáristická laskomina, která se už dnes nedá zopakovat. Na praštěně nešikovném sympoši Františkovi vyrostlo pár generací a ve filmu nahláškovaném a plném situačních gagů působí samotná postavička v roli Luďi Soboty, že se narodil pro ni a pro žádnou jinou.  85%  ´´já sem synovec - hmm a chcete to reklamovat, kdo vám to dělal - néchci, já sem synovec cestovní kanceláře´´ :D