Výzva (2005)

Akční snímky s bojovým uměním byly vždy výdobytkem asijské provincie, avšak do doby, kdy to změnil samotný mistr všech mistrů Bruce Lee. Jeho snímky se dostali do světa a jak jinak sklidily nemalý úspěch. Později se už o to snažil kde kdo. V roce 2006 se mezi takové tvůrce zařadilo i Německo se snímkem ´Výzva´. Velice jednoduchý děj a spousta soubojů. Příběh z doby odněkud z budoucnosti, což atmosférou nedá si nepřipomenout americký film ´Cyborg´ s Jeanem-Claudem Van Dammem. Rozdílem jsou však čistě asijské motivy. Přes onu jednoduchost však přeci jen hodně vyčnívá kostrbatost scénáře. Je vidět, že si nad tím tvůrci moc hlavu nelámali. Taky proč. Vždyť jde hlavně o tu akci a nic jiného. Film se honosným rozpočtem chlubit nemůže, ale režiséru Johannesu Jagerovi to bohatě stačilo. Sledovat však tento snímek chce trochu zvyknuti se na fakt, že tu uvidíme německé tváře místo asijských, z čehož vyvěrá neblahý pocit. Jinak se pranic neliší a v podstatě má co nabídnout. Choreografie výborná, zápasy svižné, výprava čistě evropská. Jedná se tedy o nízkorozpočtový film, takže to podle toho vypadá, ale stydět se nemá za co. Němečtí tvůrci tímto prokázali, že i snímky s bojovým uměním mohou vzniknout bez problémů i Evropě.

Maníky z Německa, zodpovědné za kraťas Kampfansage 2 z roku 2002, zná i přes můj rozsáhlý marketing (zahrnující kamarády, sousedy i babičku ;) žalostné minimum lidí. Důležité však je, že trojka Mathis Landwehr, Christian Monz a Johannes Jaeger si vysloužila uznání nejen u amatérských kolegů, kteří se snaží tu a tam si před kamerou redesignovat obličeje v hongkongském stylu, ale díky úspěšnému tahu napříč německými festivaly sehnala i dostatek sponzorů na celovečerák. Tak vznikl třetí Kampfansage, tentokrát už pro velké plátno, s podporou akčních kouzelníků z Action Conceptu (Kobra 11, Klaun) a takřka stominutovou stopáží.

Od dob, kdy tahle parta skromně vyrážela do terénu, aby si natočila pekelně údernou choreografii s jednoduchoučkou dějovou linií, která pokud možno co nejméně překážela rychlým kopům a úderům, se toho změnilo hodně. Kampfansage oblékl postapokalyptický kabát a Německo je v jeho mikrovesmíru nejprve v roce 2045 převálcováno občanskou válkou, poté zbaveno konvenčních zbraní (lidé se vrátili k prapůvodním formám boje, čímž je vysvětleno, proč je ve filmu jediná střelná zbraň ;). Mistr hlavního hrdiny je majitelem manuálu a tajemství k nejpokročilejšímu stylu bojového umění. Bozco, vládce celého města, by rád uměl rozkopávat hlavy na dvě půlky v co nejvyšší kadenci, takže spolu se svou sestrou odklidí dvěma dobře mířenými střelami z cesty jak Jonase, tak jeho mistra. Bozcovi se do rukou dostává nerozluštitelná kniha, Jonas putuje na celoroční léčení do přívěsu jakési samaritánky.

Přesně v duchu Portera z Odplaty je Jonas patřičně naštvaný a když se zahojí poslední šrámy, popadne své věrné obušky a vydává se na cestu, která má jednoduché styčné body: pohřbít mistra, získat knihu, rozsekat Bosca na malé kousíčky. Do nabitého rozvrhu se však připlete sličná Marie a její bratr Vinzent, kteří jsou jedinými aktivními odbojáři ve městě, které ovládají Boscovy vojenské jednotky. Do košatícího se mixu vhoďte ještě Boscovy elitní žáky, kteří se učí podle mistrovy knihy, pár zenových mouder o tom, že bojová umění žijí skrze vás, nikoliv vy skrze ně... Nemusíte ani přejít od obalu k samotnému filmu, aniž by vás nenapadlo srovnání s francouzskými Yamakasi a jejich pokusy o dobytí filmového plátna.

Mnohem přiléhavější je však poměřování s Distriktem 13. Podobně scifoidní námět, herci-bojovníci, kteří začínali s DV kamerou pobíháním po lese a peníze na svůj film sháněli horko těžko. Němci bohužel nemají na podobné legrácky ekvivalent Luca Bessona, takže Kampfansage (3) stál nepoměrně míň eur a je to na něm vidět.

Rozhodně potěší setkání se starými známými, tím spíš, že osobně jsem tenhle projekt sledoval od samotných příprav v roce 2003, jenže... s přibývajícími minutami zjistíte krutou pravdu podobných projektů. Méně je někdy více a když Jaeger datloval ambiciózní scénář, u některých scén měl zřejmě až přílišnou představivost. Takovou při které ani hromada barevných filtrů (snažících se zamaskovat digitální původ snímku) a množina více či méně povedených triků, nepomohla v některých scénách dosáhnout uspokojivého výsledku. Někdy to berete celkem smířlivě (úvodní "útok na Berlín"), v akčních scénách už ale přílišné drátování, popř. dopování jednoduchými digitálními triky začíná vadit a když si i klišovatý scénář občas sáhne na dno (Vinzenta zřídí k nepoznání jeden Bonzův superžák, ve spolupráci s Jonasem však o něco později vyřídí desítku žáků doslova v řádu vteřin, jakoby Jaeger potřeboval přeskočit akční scénu, na kterou nezbyl čas a tak se místo dalšího přísunu kvalitních bitek dočkáme jen blikotavého kolotoče nesouvislých střihů), začnou ztrácet trpělivost i ti nejsoucitnější, kteří těm "profesionálním amatérům" přáli nějakou tu díru do světa.

Když pomineme scénář (věřím, že některým nenáročným povahám bude připadat zcela v pořádku), stojíme před dvěma dost podstatnými problémy - většina herců buď neumí hrát, nebo neumí bojovat. Jádro pudla tkví v tom, že ti co nejvíc bojují, zároveň nejvíc hrají, takže to zákonitě musí někde zaskřípat. Snahu nelze klukům a holkám upřít, nicméně atmosféru a potřebné vykreslení postav byste tu dolovali zbytečně. Dějová omáčka se tak většinou stává jen nutností, která spojuje jednotlivé akční scény. Ne že bychom na podobný postup nebyli zvyklí, tím spíš, že učený z nebe nespadl a Jaegerovi bychom pár základních chyb mohli při debutovém vstupu na plátna kin odpustit.

Jenže (podruhé) naše trojka bohužel nepředvedla nic úžasného ani na svém nejsilnějším poli. Všichni jsme u Ong-Baku přehlédli pitomoučký děj, protože když Tony rozjel svůj loketní mariáš, dostalo se na každého. U Kampfansage však bohužel dochází k mírné degradaci. Střih je až příliš bleskový a přehledný celek byste ve změti nastřižených polodetailů a detailů hledali jen těžko. Je nesporné, že všichni zúčastnění "umí" a když se k tomu přidá šikovně nastavený drát (viz první bitka), není o čem diskutovat. Na maximum vybičovanou choreografie a "no wires, no stuntmen, no tricks" byste tu však hledali těžko. Akčních scén je hodně, ale žádná z nich v nabité konkurenci nepůsobí jako osvícení, které tak urputně slibovaly dynamicky střižené trailery. Skoro to vypadá, že jakmile se ultrašikovní amatéři šťastně prokopou na filmové plátno, musejí obětovat značnou část svých schopností. Mohlo za to tentokrát příliš velké sousto v podobě rozdivočelého scénáře? Otázka, na kterou znají odpověď jen sami tvůrci. Běžný divák nedostane v Kampfansage příliš důvodů k tomu, aby jim ještě někdy dal druhou šanci, producenti snad budou shovívavější. Odvaha a schopnosti tu rozhodně jsou, teď by to ještě chtělo napnout je správným směrem. Tak či onak se Německo může pochlubit prvním celovečerním kung-fáčem. Zase nás předběhli... ;) 40%

Scénář filmu je na úrovni porna, přičemž se snaží přinést nikoliv sexuální, nýbrž akční zábavu - ovšem nějak to nefunguje. Snímek tak divákovi dokáže nabídnout akorát dva světlé momenty - chvíli, kdy nádherná Zora Holt vylézá nahá z bazénu a nevydařené záběry pouštěné při závěrečných titulcích, které naznačují, že byť tvůrci natočili špatný film, alespoň se u toho dobře bavili.

Béčkové německé akční drama, v kterém bojuje proti sobě anarchistická skupina lidí.. Johansen Jaeger si na scénáři nedal příliš záležet, ale pro příznivce bojových umění bude tento film opravdový skvost... Ve filmu se objeví spousta bojových styllů, film má opravdu dynamicku a napětí provází diváka v podstatě do samého závěru.. Ano najdou se i hluchá místa střídající občasnou nudu, ale mě osobně tento žánr pobavil ****

Další z mnoha hodných, spravedlivých a čistých hrdinů (modrooký blonďatý árijec sošné postavy, kterému navíc bůhvíproč strčili do trenek trs banánů) bojuje na straně podzemní resistence s dalším z mnoha nejzlejších gangů o další z mnoha nejmocnjěších artefaktů. To celé zasazené v postapokalyptických kulisách… Přičemž veškerá originalita snímku spočívá v tom, že ho točil nějakej fricek. Kdybych tedy mohl mít určité umělecké výhrady, vzkázal bych přes naše západní hranice: *Dost bylo padouchů, kteří bezdůvodně zabíjejí své poskoky. *Když už angažujete herečku, která si bojové umění představuje jako máchání rukama ve vzduchu, ať je alespoň pěkná. Vohyzdný poledno v akční řežbě mi vždycky tak trochu zkazí náladu. *Filmu se nedá dodat hloubka tím, že všichni budou trousit východní moudra. *Zpomalené záběry na téma „drsňáci kráčí na plamenném pozadí“ jsou už přece jen dost obehrané. *Když někdo dělá přemety ve vzduchu, musí se scéna střihnout dřív, než bude poznat, že se herec po dopadu sotva udrží na nohou. To poněkud sráží jeho bojovnický kredit. *A úplně na závěr: v postapokalyptické sci-fi by neměli běhat navonění, učesaní typusové v čistých módních hadrech…pokud nám nechcete nabulíkovat, že podzemní hnutí pere v Perwollu.