Bourneovo ultimátum (2007)

Úpadek seriálu o Jamesu Bondovi dal podnět ke vzniku podobně laděných sérií. Elegantní a přitažlivá špionská akce naskrz prošpikovaná logickými nesmysly funguje v případě Bourna velmi dobře. Tempo je kulervoucí a kamera se moc netřese, což je známka jisté úrovně. Tenhle film o ničem je prostě tak sexy, že si ani nestihnete odskočit na záchod:-)

Rádoby špionážní film, přičemž je to jen tupý akčňák, stejně jako předchozí díly, plný nesmyslů svorně prováděných nepřemožitelným agentem. Po úvodních dvou dílech natruc to samé, za mě nuda, dokoukal jsem to jen z donucení (aspoň myslím, že jsem to dokoukal, už si nevzpomínám a není to ani týden, což mluví za vše).

Bourneovo ultimátum je akční thriller dotažený do stavu dokonalé nervové krize, film, který se nezastavuje, neohlíží a už vůbec se neomlouvá. Tohle není třetí díl z povinnosti, ale finální chirurgický řez, po kterém zůstane pravda venku, lež rozřezaná na kusy a divák s tepem, co by mohl pohánět menší město. Všechno, co série budovala – paranoiu, identitu, vinu i vztek – se tu slije do jednoho souvislého, brutálně funkčního proudu.
Režie je tu ve stavu bojové pohotovosti: kamera se třese, ale nikdy nelže; střih řeže jak břitva a akce nepředvádí svaly, ale charakter. Každý únik, každá rvačka a každé rozhodnutí působí jako logický důsledek, ne jako atrakce pro popcornové publikum. Hon v ulicích je syrový, vyčerpávající a tak intenzivní, že má člověk chuť se po scéně nadechnout – a film mu to okamžitě zakáže.
Hrdina tu už neutíká, on uzavírá kruh. Bez patosu, bez řečí, jen s tvrdohlavostí člověka, který si nenechá vzít vlastní minulost, i kdyby ho to mělo stát poslední zbytek klidu. Emoce jsou podané úsporně, ale trefují přesně – žádná vata, žádné vysvětlovací powerpointy, jen neúprosná logika a morální tíha, která dává finále skutečnou váhu.
Bourneovo ultimátum je zkrátka učebnicový příklad toho, jak se má zakončovat série: bez sentimentu, bez zbytečného hluku, ale s absolutní jistotou v řemesle i obsahu. Film, který nejen že obstojí sám o sobě, ale definitivně zabetonuje celou trilogii jako jeden z nejlepších moderních špionážních zážitků – rychlý, chytrý, nekompromisní a dodnes kurevsky účinný.

Tohle prostě není nic pro mě, tahle série mě prostě nebaví. Jednička byla nic moc, ale pořád jsem se na to dokázal dívat. Dvojka zas tak zlá nebyla, no a teď trojka, ta je zatím nejnudnější. Nějak jsem to nechápal a bylo to pro mě hrozně matoucí. Nejvíc mě štvala ta rozkývaná kamera. Jediné, co se dalo, byla napínavost, která na mě ale moc nepůsobila tak, jak má, a pak dobré akční scény a mlátičky.

Koukáno po letech. Neříkám, že by Pavel Zelenátráva neuměl točit akční filmy, to nemohu říct. Ale udělat úlitbu přístupnosti publika tím, že z elitního agenta super-zabijáka udělám agenta-humanistu, který umí své protivníky pouze omráčit ve stylu TOMa & JERRYho, a když jednoho z nich omylem zabije, tak se rozpláče a začne skládat básně, to je trochu moc. No aspoň ty auta nejsou CGI. My boomeři-mileniálové jsme zvyklí na solidní honičky s autama, a to aspoň tady je.