Vyšší moc (2014)

Upřímně jsem čekal výraznější a především bizarnější satiru. Výsledkem je spíš vztahové drama s občasnými komediálními momenty, které sice fungují, ale jen málokdy udeří naplno. Ve srovnání s pozdějším Trojúhelníkem smutku působí film umírněněji a méně provokativně, než bych od režiséra očekával. To ovšem neznamená, že by šlo o špatný snímek — naopak. Film má silné téma, dobré herecké výkony a několik velmi trefných momentů, které nutí k zamyšlení. Jen mám pocit, že potenciál nebyl plně využit a satirická rovina zůstává místy až příliš při zemi. Je možné, že u podobně laděných snímků pomůže druhé zhlédnutí, které některé nuance zvýrazní. To mu určitě v budoucnu dopřeji a třeba pak hodnocení ještě přehodnotím. Prozatím ale hodnotím jako lehce nadprůměrný film s několika ostrými, ale spíše sporadickými zásahy, což je trochu škoda vzhledem k režisérovu talentu. 60%

„Děláte si z nás prdel?“..."To si snad dělá srandu, ne?"Rubena Östlunda už nějakou dobu podezřívám, že si z festivalových diváků tu srandu nejspíš dělá. Loňská tvrzení opřípravěnového snímku, z něhož bude dle Östlunda spousta diváků opuštět sál dávno před závěrem, mi to jen potvrzují a můj aktuální dojem zVyšší mocipoměrně též. I když mi Östlund už dvěma jinými filmy nesedl, stejně jsem byl zvědav na námět o skupině lidí, která uvízne pod lavinou a doufal, že se této existenciální situaci bude věnovat výraznější část filmu. Skutečnost je taková, že lavina přijde do deseti minut, napínavá lavinová sekvence trvá asi dvě minuty a velká zbývající část dvouhodinového filmu je pak o tom, jak... no, chtělo se mi říct, že postavy se zbylé dvě hodiny vyrovnávají s psychickými následky z prožité události, ale oni se většinou ani moc nevyrovnávají, jen se neustále dokola o lavině baví, sdělují si dojmy, nedokážou se shodnout na tom, jak ty dvě minuty v konfrontaci s lavinou probíhaly a pak stejně podnikají ještě riskantnější výlet do hor. Napětí se po velkou část filmu ocitává na bodě mrazu a jen scény z krásně snímaných zasněžených exteriérů oživují nekonečnou frustrující nudu. Musím říct, že ve scénách ze zimních exteriérů Östlund dokázal vytvořit atmosféru a scéna, která kdesi po hodině ukazuje předzvěst pomyslné druhé laviny, je natočena (i s hudebním podkresem) mistrovsky. Stejně tak dvě napínavé sekvence s mlhou a závratným horským výletem k závěru, tam to žije napětím a konečně se po dvou hodinách zase začne něco dít – žel ve chvíli, kdy již film záhy končí. Nevím, jestli Östlundovi došlo, že kdyby sestříhal ty nejlepší exteriérové scény, vznikl by mu působivý půlhodinový rozjezd k osobitému horroru / thrilleru z vysokohorského prostředí, kde by veškeré události i vztahové „zkoušky“ na jejich pozadí mohly teprve dál gradovat. Takhle ale pro mě zVyšší mocizbyl zase klasický Östlund – silně nevyrovnaný film, který obsahuje skvělý potenciál a pár geniálních scén, ale obojí je roztrouseno v dvakrát až třikrát tolik dlouhé nezajímavé vatě bez pořádného zakončení.[50%]

Pochmurný švédský psychologický film o selhání v krizové situaci1)  ukazuje nádherné prostředí francouzských a italských Alp a dost zhuntované duše lyžařských rekreantů._____ 2)  Zaujaly mě některé silné scény: lyžování za doprovodu hudby, snaha dětí uklidnit otce a přimět k tomu i matku, rozhovor o selhání s rodinnými přáteli, blížící se lavina, rozhovor přátel přes noc. Vlastně jich bylo hodně. Pro sdělení filmu jsou příznačné i neútulné chodby luxusního hotelu, kterým se stal Copperhill Mountain Lodge, Åre, Jämtlands län ve Švédsku (interiéry)._____ 3)  Nesmyslné lyžování v totální mlze ke konci filmu je snaha v duchu zásady deus ex machina narovnat vzniklou situaci. Závěrečnou cestu autobusem jsem nepochopil._____ 4)  Sympatický 42letý Švéd Johannes Bah Kuhnke (manžel Tomas, který podlehl panice) si mě svým neurčitým hraním získal._____ 5)  Velmi nepříjemné hlasy Malvíny Pachlové (dabovala manželku Ebbu) i Týny Průchové (dabovala Ebbinu dceru Charlotte) mi kazily potěšení z filmu. Ebbina reakce i její snaha otevřít rozhovor o tom, co se stalo, na mě působily jako výlevy hysterické husy. Netuším, jestli je to tak i v původním znění anebo jde o neschopnost českého dabingu, film jsem v původním znění neviděl._____ 6)  Je ironií, že hlavním opakujícím se hudebním tématem filmu odehrávajícího se v zimních horách s lyžováním a lavinami je Vivaldiho sonáta Léto, druhá ze Čtvera ročních dob._____ 7)  Výstižný koment napsal gudaulin***. Trefné výhrady uvádí Omnibus**.

Řekni něco, Tomasi?! Proč mlčíš???? Valila se na nás sněhová lavina. Když potom brečí, chce po něm, aby se uklidnil poté, co dává své city najevo. I chlapi mají své city, ikdyž se museji před rodinou nebo společnosti tvářit, že je vše v pořádku. Brečí jako malé dítě, protože není v očích své rodiny jako hrdina. Možná ještě něco navíc. Po incidentu, bych druhý den odjel domů. Jeden uživatel píše, že šli lyžovat, když byla mlha. Buď se udělala během lyžování nebo to udělali dobrovolně, že se ztratili, protože ona manželka chtěla, aby ji zachránil i své děti. On byl opět správný táta své milované rodiny. Aby tato smutná událost, která je postihla mohla být v horském letovisku navždy uzavřena. Švédové se opět předvedli 🙂 Atmosféra blížícím koncem filmu houstne a napětí se dá krájet.

Zdánlivě banální situace. Zatímco muž ani nezaregistruje, že by se cokoliv stalo, jeho afektovaná ženuška se mu snaží vnutit pocit viny a deficit mužnosti. A jen tak mimochodem zkusí i rozjebat pár vztahů okolo. Následuje série zdlouhavých situací, kdy je jasné, že se něco musí stát. Ale ono se nic nestane.