Hra (2011)

Súčasný problém migrantov aÖstlundsa s tým nemaznal. Lenže podal to tak monotónne a nezaujímavo, že to bol problém dopozerať. Chlapci sa 45 minút vkuse rozprávajú koho oškĺbu a okradnú, prípadne pošikanujú a samozrejme im to prejde, lebo sú to deti a k tomu majú farbu pleti, akú majú. Škoda, mohol to byť dobrý počin. 40%

Film odkrýva niekoľko spoločenských problémov. Šikanu medzi deťmi, prizeranie sa šikane/ubližovaniu a nezasiahnutie, nezáujem o vlastné deti a slabá kontrola detí rodičmi, neschopnosť dospelých pomôcť dieťaťu v núdzi, naopak prehnané staranie sa do niečoho, čo sa nás vôbec netýka. Multikulturalizmus tu hrá okrajovú tému, všetko čo sa vo filme deje, sa môže rovnako diať iba medzi bielymi deťmi alebo iba medzi čiernymi, aj keď samozrejme podľa štatistík je vo Švédsku s kriminalitou obrovský problém od kedy zažili veľký príliv imigrantov. Témy vo filme sa však týkajú všetkých krajín a celej spoločnosti.

Švédský multikulturalismus v praxi.1)  Film, autentický až to bolí, výstižně ilustruje, jak je švédská společnost nepřipravena na přímočaré násilí a neumí si vysvětlit a pochopit mentalitu přistěhovalců. Toto poznání můžeme snadno vztáhnout na celou Evropu._____
2)  Vydírání mladistvým gangem se pohybuje v běžných psychologicky dobře známých intencích chování lidské smečky. Z tohoto pohledu mě snímek nijak neuchvátil._____
3)  Zajímavé je spíš chování dospělých. Švédové reagují na nezvyklé situace bez pochopení, s rozpaky a bezradně. Pohledy kolemjdoucích občanů na vystupující Bolivijce říkají vše, stejně jako kolébka ve vlaku nebo kontrola jízdenek v tramvaji. Neschopnost a neochota pomoci obětem násilí v obchodě s botami, v cukrárně či jinde ostře kontrastuje s výstupem zapálené aktivistky vůči otcům beroucím spravedlnost do vlastních rukou._____
4)  Migranti jsou očividně domestikovaní, dobře si s místními rozumějí, i když nevím, co z toho připsat na vrub českému dabingu, který žádné jazykové nedostatky nereflektoval. Migranti působí dojmem, že se ve Švédsku narodili a jsou prostí náboženského fanatismu. Smysl jejich konání je čistě kriminální: šikana s cílem okradení obětí._____
5)  Výborné komenty: Othello*****, Katakomb***** (postřehy o skryté kameře), giblma*****. O spojitosti Hanekeho filmuFunny Gamespěkně píše amirgal*****. Film je primárně o sociálních rozdílech a nerovnosti, ne o multikulturalismu, jak trefně uvádí dr.horrible*****._____
6)  Na rozdíl od mnoha jiných diváků mi nevadila ani statická kamera, ani absence větší akce. Film má svou atmosféru bezmoci právě proto že tyto atributy chybí. Ale dávám jen tři hvězdičky, protože mi sledování nepřineslo žádné pozitivní zážitky. A to je moje hlavní výhrada vůči jinak zajímavému snímku.

Není příjemné sledovat tento film, ať už kvůli otevřenému zobrazení šikanózního jednání imigrantské party vůči mladším vrstevníkům ze spořádaných švédských rodin nebo kvůli iritující kameře. Film svým způsobem prorocky naznačuje, kam až může vést falešný multikulturalismus, což v poměrně krátké době dnes ve Švédsku přerostlo v prakticky neřešitelný problém. Také díky podobným sufraźetkám, jaké se objevily na konci filmu a nejsou typické zdaleka jen pro Švédsko.

Göteborg má problém. A nejen ten. Tohle psychologické drama přišlo v době, kdy se o mnohých věcech nechtělo mluvit, zatímco o pár let později šlo o bolestnou realitu. Tvůrci to celé uchopili netradičním stylem, který nesedne každému. Dlouhé statické záběry, loudavé tempo. Začne to údajně ztraceným, stejně poškrábaným telefonem, pokračuje nepříjemným naháněním a poměrně sofistikovanou šikanou tří bělošských školáků ze strany pětičlenné skupinky migrantů. To je však jen první plán filmu, který v hloubce zachází ještě dál. Celé to působí zajímavě, mrazivě i autenticky, ale poměrně záhy se to začne zajídat. Ačkoliv pořád „něco“ visí ve vzduchu, zpravidla jde o šikanu psychickou. Intenzivní zastrašování, kterému nedokážou uniknout, případně jsou „zbytečně“ odevzdaní. I samotní migranti však mají své utlačovatele, což má pro nás dotvořit další/komplexní obraz pouličního života mladých. Zkrátka krapet začarovaný kruh. Dění na plátně se pak opakovaně otírá o dospělé, kteří se otáčejí zády, vesměs pouze přihlížejí, případně pomoc nabídnou, až když je po všem. A pak je tu ještě absurdita s kolébkou, která je vlastně nakonec fajn. Publikum je tu každopádně až na vedlejší koleji, což je škoda. Slabší čtyři hvězdy.