Vyšetřování skončilo, zapomeňte! (1971)

Vynikající film z vězeňského prostředí, zatím nejlepší poliziotteschi, jaké jsem viděl. Franco Nero se zde představí v roli neprávem obviněného architekta, který ve vězení odhaluje případ svého spoluvězně, také neprávem obviněného. Nechybí slušná dávka napětí, pár násilných scén, kritika korupce a předrevoluční dabing. Absence happy endu ještě zvyšuje celkový dojem z filmu.

Jedno z nejsyrovějších vězeňských dramat, které jsem v životě viděl. Vskutku bych v té době nechtěl být zločincem v Itálii a dostat se do podobného zařízení. Jako většina tehdejších italských či francouzských žánrových filmů levicově zaměřený a silně společensko-kritický. Depresivní atmosféra, několik (nejen na svou dobu) brutálních scén, hořký závěr. Ani dnes nic pro slabé povahy s výborným Frankem Nerem v hlavní roli. 80%.

"Vy jste živý doklad absurdity našeho právního systému." Jistě je snem každýho nevinnýho architekta nechat se zabásnout a užívat si vězeňskýho systému, ve kterým není úplně jasný, jestli jsou větší gauneři ti, co si odpykávají trest, nebo ti, co je hlídají. Pro mě tedy nebylo příjemný ani to, že jsem se na to díval, i když mě dostala teorie, že myšlenka na sebevraždu pomáhá přežít noc. To je hluboký. Bylo to prostě celý takový temný, stísněný a ani pobyt v cele s nejkrásnějším vrahem na světě by mi na klidu nepřidal. Přál jsem Vanzimu, aby si udržel rovný záda, vzbouřil se proti nepravostem a slavnostně uvedl vše do pořádku. Ale brzy jsem se smířil s tím, že tady nejsme v Hollywoodu.

Někdo tu psal, že ho děj a sitauace hlavního hrdiny tak zaujala, že zmeškal hudbu E. Morriconeho. Já naopak jsem na hudbu mého oblíbeného mistra tak cílil, že mi nějak unikal film. Ona tam ta hudba totiž nějak chybí a to mne tak zklamalo a naštvalo, že nedám víc než za 3*. Je to dabingem nebo je hudba v trezoru?

Zajímavý snímek z vězeňského prostředí s velmi dobrým Francem Nerem (zde prokázal, že je skutečně kvalitní herec a vyvrátil takmé pochyby), který je však až příliš rozvláčný a nedokáže si udržet pozornost po celou dobu stopáže. Mám také jisté pochyby o realističnosti vězeňského života, jenž je nám zde podán – nemyslím korupci a mafii, ale spiš ty vztahy mezi vězni. I chování některých postav (včetně hlavního hrdiny) mi připadalo trochu zvláštní, ovšem konec byl naprosto perfektní. A s ním související vývoj Nerova architekta.