Mám strach (1977)

Mám strach (Io ho paura) je syrové evropské kriminální drama zasazené do Itálie 70. let – éry „annu di piombo" (roků olova), kdy se studená válka, sociální nepokoje a vnitřní krize prolínaly s terorismem, mafií i státními strukturami, což tvoří dusivou kulisu pro osobní pád policisty Gian Maria Volonté. Film ukazuje, jak mizerné šance má jednotlivec, když ho chtějí umlčet jak oficiální moc, tak neoficiální sítě – Damiano Damiani genialitou buduje atmosféru všudypřítomného strachu, kde paranoia není jen klišé, ale realita každého rozhodnutí.
Šťourat do propojení tajných služeb s teroristickým podsvětím se nevyplácí – Volontého postava se propadá do spirály bezmoci, kde důvěra je luxusem a každá stopa může být past. Kompilát italských zdrojů chválí mistrovskou režii, Volontého citlivý výkon („citlivý, vystrašený policista") a Riz Ortolaniho hudbu, která zesiluje napětí; společensko-kritický podtext o zkaženosti systému zůstává nadčasový („dokonalé spojení Damiani + Volonté").​
Doporučuji všem, kdo chtějí pocítit autentický strach a bezmoc s perfektními hereckými výkony – ne pro zábavu, ale pro ten mrazivý vhled do éry, kde pravda zabíjí rychleji než kulka.

Syrové, typicky evropské, kriminální drama se společensko-kritickým podtextem, z doby, která podobným námětům velmi přála. Osamělý hrdina, stojící proti nelítostné přesile, protloukající se labyrintem lží, korupce a vražd. Graziano ve výtečném podání Gian Maria Volontého (v kontrastu svých podobných excentrických postav až překvapivě civilní a uměřený) je (alespoň po většinu filmu) dostatečně sympatický policajt z masa a krve, kterému se prostě musí fandit. Jeden z nejlepších Damianiových thrillerů by ode mne dostal plný počet, kdyby skončil syrovou a nezapomenutelnou scénou v pornokině. Po, ze strany hlavní postavy, nelogickém telefonátu a ještě nepochopitelnějším závěru na ulici alá deus ex machina to vidím na 80%.

Naivní soudce: „Existuje jiná, vyšší spravedlnost.“ Graziano: „Tak leda v prdeli.“ Policista v podáníGian Maria Volontéhomá strach, není zbabělec, ale dobře ví, co mu hrozí. Byl svědkem zločinů na nejvyšší možné úrovni (prostě Itálie, politický terorismus a dosti nebojácný Damiano Damiani – docela klika, že se dožil 90 let). Viděl, jak nepohodlní a naivní svědci končívají. Chtěl být maximálně opatrný a nedostat se do jejich hledáčku, ale stalo se – teď je musí všechny přelstít včetně zkorumpovaného soudce Maria Adorfa, jenže mrtvých kolem přibývá (a to dost brutálním způsobem). Filmů na téma mafie prorostlé do nejvyšších kruhů státní správy potřebuji nakoukat víc, tento je špičkový, pozvolný, s napínavou tísnivou atmosférou, divák musí trošku přemýšlet, kdo s kým a jakou hraje hru. Našinec logicky nezná podrobně politickou atmosféru v Itálii té doby (levice/pravice/církev/atentáty… já sama bych ani neodhadla, že je Graziano levičák, i před soudcem je v politických názorech opatrný, jen víme, že pochází z chudého jihu), přidám proto myšlenku z PlazewskéhoDějin filmu, která není zmíněna v jiných recenzích: „…ze zvláštního přátelství dvou tradičních protivníků, zbožného soudce a policisty-komunisty, vytvořil (Damiani) miniaturní příklad historického kompromisu. Možnostspolupráce křesťanských demokratů s komunistyve prospěchstátu ohroženého chaosem.“ Silné 4*.

Starý dobrý italský krimi thriller. Tenhle má opravdu co nabídnout. A jak se zdá Mario "Santer" Adorf hraje stejně vždycky padouchy. Tak ani zde tomu nebylo jinak. A obávám se, že prorůstátní organizovaného zločinu do justice a politiky nikdy nebude u konce. Jak už říkal jiný politik, takhle to bude na věčné časy. Do poslední chvíle jsem věřil, že hlavní hrdina přežije. Opak byl pravdou. V závěru filmu, když už bylo téměř vše vyřešeno, jsem si uvědomil, že hrdina jde po ulici nějak moc dlouho. A že se něco musí stát. Stalo se. Mafie nikdy nezapomíná.

Italský kriminální thriller poukazující na korupci v justici a policii a na propojení organizovaného zločinu s vysokými státními institucemi. Hlavní hrdina, strážmistr Ludovico Graziano (G. M. Volonté), byl přidělen jako tělesná stráž soudci ohroženém na životě, a společně přijdou na stopu navázání aktivit mezi uprchlým zločincem Caligarim a důstojníkem italské tajné služby. Ačkoli se Graziano snaží, aby jeho jméno v žádných záznamech nefigurovalo, přesto je mafiány identifikován, je zařazen mezi nebezpečné osoby a právem se obává o svůj život. Snímek se natáčel v době, kdy italská mafie měla skutečně dlouhé prsty, a vraždy nepohodlných vysokých státních úředníků na ulici nebyly ničím výjimečným. Snímek D. Damianiho nabízí od začátku tísnivou atmosféru, kde se nedá věřit nikomu a kde může být člověk na každém kroku napaden útočníkem. Ačkoli Graziano sám přiznává, že má z nastalé situace strach, dokáže se díky důmyslným odposlechům chytře vyhnout plánovanému atentátu na jeho osobu. Bohužel pro něho je organizovaný zločin tak dokonale propojen z nejvyššími státními úředníky, že je pro něho nemožné vyváznout z této situace živý. Film se vyznačuje rozumně dávkovanými akčními scénami, které spolu s všude přítomným nebezpečím vytváří ojedinělou atmosféru strachu. G. M. Volonté, jehož jméno se pro mě stalo zárukou filmového zážitku nejvyšší kvality, předvedl svůj obvyklý vysoký standart, jeho působivé herectví je doprovázeno vnitřními promluvami, v nichž přemýšlí nad svou bezvýchodnou situací. Během dvouhodinového vzrušujícího představení jsem nenalezl jediné slabé místo a uděluji tomuto skvělému italskému thrilleru maximální hodnocení.