Vyloženě rodinná historie (1969)

Veľmi dobrá dráma, ktorá je akoby rodinnou parafrázou Orwellovej Farmy zvierat. A hoci sa tu nájdu humorne pitoreskné situácie, prevláda temná atmosféra podobenstva o spoločenstve, kde sú niektorí rovnejší medzi rovnými a svoju pozíciu zneužívajú vo svoj vlastný prospech. To taktiež vysvetľuje, prečo bol film až do roku 1990 v trezore. Na konci je však svetielko nádeje, aj keď so zdvihnutým prstom, pretože moc vždy zvádza k zneužitiu. Televízna produkcia je obstojná, ale žiaľ nedokáže dať snímke dostatočný náboj. Ten naviac oslabuje pokútna snaha pôsobiť humorne. Celkový dojem stojí na samotnom príbehu a hercoch, ktorí síce hrajú dobre, ale bez produkčnej podpory výsledku stále niečo chýba. Nemôžem sa zbaviť pocitu, že film by lepšie pôsobil ako čistá dráma, alebo čistá komédia. 75%

Podobně otevřený jako film Případ pro obhájce byla i inscenace Vyloženě rodinná historie, která se ale více zaměřila na satiru. Zatímco venku se bojuje, doma probíhá válka na jiné frontě. Dva muži ovládají všechny a přestože otec jako hlava rodiny by měl mít největší slovo, a v jednu chvíli to tak i vypadá, není tomu tak. Ti dva tak mají umetenou cestu k veliké moci. Přiženěného Vladimíra Menšíka lákají lepším postavením, mladý pár si kupují lepším pokojem, na sestru přichystali komplot a všechny odposlouchávají. Tato komedie se opírá o herecké výkony předních herců, pomocí nichž demonstruje praktiky totalitního režimu. Na způsobu fungování rodiny to vypadá bizarně až děsivě. Bylo celkem jasné, že natočená až půl roku po okupaci nemohla mít šanci na odvysílání.

Je malo nadcasovych snimku a aktualnich stale. Vylozene rodinna historie je vzacnym prikladem snimku, ktery muze fungovat za kazdeho rezimu. Ve sve dobe satira na komunisticke praktiky, ale  ktera jde aplikovat na jakykoli rezim. Pokud nejdes  s nami, jdes proti nam - delame vse pro rodinu. O hereckych vykonech nelze pochybovat.

Absurdní alegorie na posrpnový vývoj u nás prostřednictvím pokřiveného, zbabělého, manipulativního a vypočítavého jednání členů jedné širší rodiny. Není to příjemná podívaná na lidské charaktery, až nemilosrdně ztvárněné řadou skvělých herců. Aktuálnost oportunistické přizpůsobivosti panujícím poměrům přesahuje kouzlem nechtěného pouhé obdobi nastupující normalizace.

"Vo co nám jde? O rodinu…." Tak v téhle rodině bych tedy žít vážně nechtěl....:D Úvodní zápletka spojená s nástupem totality v rodině Bohouše Záhorského mi přišla trošku moc vykonstruovaná. Ale musím uznat, že postupem času mě až mrazilo, jak dokonalou alegorii na totalitní systém tento televizní snímek nabízí. Jednoho člověka si totalitní vládci v rodině "koupí" tím, že mu (nabídkou špehování ostatních) dají pocit znovunabyté důležitosti, dalšímu se podbízejí nabídkou lepšího bydlení či zařízením něčeho, po čem dotyčný bezmezně touží. Běda však, když se někdo vzepře...To dojde na totalitní metody, jak za procesů v 50 letech. A když už to vážně nejde přes sílu, nejlepší asi je najít si nějakého dobráka (že by předobraz Alexandra Dubčeka?) a toho přesvědčit o tom, že ho "lid" vlastně miluje, i když je to láska pod dohledem odposlouchávacího zařízení. Opravdu mrazivá alegorie. Ani se nedivím, že se to soudruhům nelíbilo... Spíš mi přijde úžasné, že se to ještě vůbec stihlo natočit.