Zločin na poště (1980)

No, co si budeme nalhávat, strážmistr moc Helenčinu čest nezachránil. Ano, lidé ji přestali považovat za zlodějku, ale nově ji právem budou brát za pořádnou nepořádnici. Někam jí jen tak spadly dvě stovky a ona si toho nevšimla! A taky s inventurou pokladny byla na štíru, určitě ji nemohla dělat každý den, jak bylo předepsáno. Neboť to by chybějící obnos zjistila ten samý den i bez kontroly z ústředí. A že jí ten obnos chyběl několik dní, je naprosto jisté, neboť těžko mohl adjunkt a jeho milenka udavačským dopisem zajistit kontrolu ten samý den, kdy jí adjunkt peníze ukradne. Takže já bych Čapka trochu poopravil, ta sebevražda nejspíš nebyla jen kvůli ostudě, ale i ze sebekritického zhodnocení vlastních chyb, tj. vlastní nepořádnosti. Třeba mně by se to stát nemohlo. Jednak nepracuju na poště, jednak jsem už od dětství zocelený v absolutním neuklízení bez jakýchkoli výčitek. Třeba ani nemám vysavač. Na co taky? Není vůbec potřeba, je to jen a čistě o prioritách. Nejdřív člověk musí doma na podlaze šlápnout na vyplivnuté žvýkačky, teprve pak na všechno ostatní. U východu pak stačí vše nalepené seškrábnout z podrážky a hodit sousedovi před práh.

Tohle je opravdu bonbónek z té nejfajnovější bonboniery. Čapek psal tak, že se to dá číst i po 100 letech a když se k tomu přidá režisér Dudek a scénárista Dietl, je z toho televizní klasika.
Největší uznání si ale zaslouží Vladimír Menšík, který tady dovedl utlumit svůj temperament na přesně tu správnou míru, kterou tahle smutná "detektivka" potřebuje. I tak tu kraluje. Prostě mistr nad mistry.

K tomu, aby som si pustil televízny krimi snímok "Zločin na pošte" ma primälo viacero faktorov. Jedná sa o adaptáciu poviedky spisovateľa Karla Čapeka, ktorú scenáristicky spracoval majster svojho remesla Jaroslav Dietl. Na režisérsku stoličku usadol skúsený filmár Jaroslav Dudek. Má to výborné herecké obsadenie, ktorému kraľuje Vladimír Menšík. V hodnotení tu na čsfd sa to pohybuje v kvalitných červených percentách a väčšina komentujúcich užívateľov k tomu napísala pozitívne komentáre. Takže na základe týchto aspektov som si to stiahol a hneď si to aj pozrel. Nesklamalo ma to. Bol to pre mňa príjemný divácky zážitok. Plne sa stotožňujem s tvrdením, ktoré tu vyjadril môj kamarát SOLOM., že je to: "sto percent lepší, než kdejaká televízní show a přiblblé telenovely a nekonečné seriály...". A ja len ešte dodám, že je to smutno krásne čapkovsky ľudské. ***

"Spravedlnost je radost i hořkost, až je člověku z toho nanicovatě..."Z téhle televizní adaptace jedné z Čapkových povídek člověku rozhodně nanicovatě být nemůže. Naopak je radost v ní v první řadě pozorovat Vladimíra Menšíka v jedné z jeho spíš vzácných dramatických poloh. Moudrého strážmistra Brejchu zde zahrál s grácií sobě vlastní. Tohle Dudkovo televizní zpracování je jinak spíše minimalistické, ač stále dostatečné k tomu, aby člověk cítil ducha první republiky. Možná překvapí, že k tomu jeho tvůrci vůbec nepotřebovali hudbu (a vystačili si místo ní jen cvrlikáním cvrčků). Mě to ale dnes onu radost u obrazovky monitoru zkazit nemohlo. Stačilo mi totiž se opět potkat s moudrostí, kterou do svých povídek Karel Čapek vtělil. Možná na tom, že"spravedlnost moc radosti nepřináší,"něco je. Co však vím jistě, že sledovat, jak jsou Čapkovi povídky ve svém pohledu na lidskou člověčinu stále aktuální, je radost pohledět.

Pěkná iscenace, jen kdyby zvukař nebyl tak snaživý a nepodělal svoji aktivitou skvělý dojem z inscenace. Škoda, že zná pouze dva zvukové ruchy, první je stále stejně zpívající pěnkava na návsi, u zámku, na nádraží a před poštou, druhý je stále stejné skřehotání žab, u rybníka, večer u strážmistra a venku s poštmistrem.