Všichni říkají: Miluji tě (1996)

Ak dostanete všetko, čo ste kedy chceli, stále nie ste spokojní, pretože vaše vlastné fantázie sa v reálnom svete nikdy skutočne nenaplnia. Je to niečo, čo Woody Allen hovorí, keď z tohto filmu robí bláznivý muzikál. Je to jeho vlastná fantázia o tom, aké filmy kedysi bývali, ale už nikdy nemôžu byť. Malé prvky realizmu, ako napríklad lúpež v obchode s potravinami alebo bezdomovec, ktorý sa rozospieva, poskytujú humor aj komentár k tomu, aké nepodstatné a irelevantné sú muzikály. A či sú zábavné? Podľa mňa sú!!! 7/10

Muzikál z dielneWoodyho Allenastrieda americké lokácie až po tie európske. Piesne sú veľmi fajn, dejové linky zaujímavo prepletené. Pohľad na lásku, zamilovanosť i obyčajné poblúznenie. Páčili sa mi vtipné momenty. Naopak, vadila mi urozprávanosť v niektorých scénach. Veľké plus za skvelé songy a choreografie.

Woody se nám stejně jako u Půlnoci v Paříži trochu zasnil....a mě to vůbec nevadí, protože jsem se stejně jako u Půlnoci v Paříži zasnil s ním. Ve výsledku snad nejdiváčtější mistrův film, co znám, který svou přebujerou pozitivní náladou občas snad ani mistrův styl nepřipomíná. Všichni říkají: Miluji tě opravdu lásku představuje lásku  ryze v  pozitivním obale, jsou naprosto odděleni od filozofie Annie Hallové:Vztahy jsou  iranicionální, blaznivé a absurdní, ale stejně v nich pokračujeme, protože potřebujeme vejce.Dokonce tentokrát nemám pocit jako by Woody pouze dávkoval dalšíí koktejl milostného a osobnostního tápání pro své spřízněnce, zabalený do dalšího obalu. Upřímně mám problem vybavit z hlavy lepší soudobou americkou komedii pro masové publkum a třeba slavnější hitovky jako Pretty Woman nebo Nothing Hill na mě oproti Všichni říkaji: miluji tě působí jako vyluhovaný čajíček. Tohle bych určitě nedopoučil jenom Woodyho spřízněmcům, ale všem romantickým duším! Zdejší choeagrafie se musí líbit snad každému. Už mě ani nenapadlo, že by na mě mohl působit film, který podává lásku v takto zjednodušujícím podání tak příjemně sentimentálně. A kdybych se měl vyřádit na srovnání s jinými muzikály, které mě  budí ze spaní a  kýč rovněž podávají jako univerzální krásu: tak zdravímParaplíčka z CherbourguaEmíliu Péreza prosím je, aby si sedli na hanbu.  Woody  miloval Manhattan, který  poznal ve svém mládí ve filmech. Už od dětství si přál do takových filmů vstoupit a ocitnout se v tamějším jiskřívem světě.:o  A v této jeho poctě filmům, které si zamiloval coby naivní dospívající, bych se nyní skoro taky přál dostat. Ocitnul bych se v  metropolitním muzeu, v manhattovských ulících,  poskakoval s Holdenem v klenotnictví, laškoval s Djunou u kašny,  dokonce bych se jako vrchní (ne)koupač nechal přemluvit i na zdejší pláže, či se s chutí projížděl s Woodym na lodičce v Benátkách, šel si s ním šel zaběhat po benátských ulicích a pak večer foukal Von mezi lopatky při svíčkách.:o  Zkrátka bych si skoro přál trávit po boku hrdinů léto, které právě přichází...To by tento film ale nesměl být krásným kalendoskopem v podstatě celého roku a hledat de facto krásu, lásku a poezii uprostřed různých fází roku a ročních období, ať už během příchodu podzimu, kdy se začíná zelenat listí v parcích, Halloweenských svátcích, kdy děti obcházejí v převlecích domácnosti, či čase, kdy město zakryje sněhová příkryvka (Pamatujete si, jak jsem říkala, že New York je nejkrásnější na podzim? Vlastně jsem myslela zimu.), až po vánoční svátky, které mají samy o sobě své kouzlo, které se ještě více obnoví kouzlem společného srdečního místa u Seiny uprostřed klidné tiché noci...kdy je najednou možné létat.:o Ach....Vlastně lituji a nechápu, že jsem tento snímek neviděl dřív  a opakovaně mě tady dostávalo, jak dokáže své lepolero milostných příběhů poskládat do průběhu celého roku, během kterého se v každém momentě může skrývat něco hezkého...svým způsobem skoro stejně inspirativní jako Půlnoc v Paříži se svou myšlenkou o tom, že zlatá éra neexistuje a zažít něco krásného se dá v každé době.  Takový další Woodyho zásah do mého srdce, který by mě dozajista mohl nadchnout už mnohem dřív, i nějaký ten rok zpátky, možná i na Silvestra, okolo kterého mám ve zvyku si nějákou Woodyho dávkovat a tento film si o to přímo říká, když končí rovnou o Vánocíh.  Je to vlastně  navíc i taková konkrétní ukázka toho, že Woody si ve všech dobách jel svou písničku (což je mu v poslední dekádě už hodně vytýkáno, ale minimálně tehdy byl ještě dostatečně osobitý, aby si ,,svůj svět´´ obhájil). On samotný film, který skladá poctu ,,starým filmům´´, sám působí jakoby vznikl o dekádu (možná i dvě) zpátky a ne v 90.letech, kdy americkou produkci drtil indie boom, který přinášel i různé filmy postavené primárně na násilích nebo se o slovo začaly výrazněji hlásit výpravné blockbustery jako Jurský park či snímky, které právě zpochybňovaly onen americký sen.  Ono některé dialogové momenty by mi dokonce možná více než na Woodyho seděly na scénáristu  Neila Simona, který měl období největší slávy zrovna v minulé dékadě.  Trochu se mrzím, že jsem tento snímek ve Woodyho filmografii trochu obcházel. Provází ho trochu pověst méně úspěšné Allenovky, která si našla ještě užší spřízněný okruh než obvykle, i ten název mi zněl tak nějak podivně kýčovitě, a forma zpívanek mi trochu závaněla předtuchou, jestli tentokrát Woody vážně trochu neulítl (?). Hned od první vteřiny mi bylo ale jasné, že jsem se zcela spletl a že i tentokrát si mě Woody získá jako obvykle. Plné nenucené  chuti do života, citu a cituplných textů odzpívaných přirozeným způsobem pěvecky neškolenými herci, s  humornou nadsázkou, ale zároveň líbivě pojatých zpěvných a tanečních momentů...a nikdy není té romantiky dost na to, aby ji celou nemohl totálně pokazit jedno nešťastně vymyšlené gesto -Jen jsem se otočil a tobě projde krkem 8 tisíc dolarů!!Vlastně neveze se to jenom na té romantické rovině, naopak dojde i na kus gansterky s automobilou honičkou, dění z domácností mi občas připomnělo až televizní sitcom, příjde i jeden mini fantasy prvek, dokonce zde v jednom momentě zazní i RAP, což je něco, co bych ve Woodyho filmu fakt nečekal... a i v rozšafném přecukrovaném muzikálu si Allen našel prostor pro chvilku svého  typického filozofování jako při lamentovaní příbuzných na pohřbu, či neuróz, které tentokrát na sebe ještě víc než on bere nečekaně zvolená partnerka v podobě Julie Roberts. A jestli se tento veze moc na idealistické snové rovině, tak jistý smutnější konec mezi Judym a Von, který pro Judyho zřejmě neznámená nový začátek, nás přeci jen vrátí trochu zem a ukáže onu odvrácenější stránku milostných vztahů. Ale jinak jestli jsem psal u Hany a její sestry cosi o hebkém mráčku....tak tohle už je, jak cukrárna, kde sníte všechen sortiment.:o Ale fakt mi to sedlo včetně kompletního hereckého obsazenstva, ať už vtipně nervního Aldy, roztomile nesmělého  Nortona, tradičně neodolatelného Woodyho či pomilováni hodné Drew Barrymore.

„Nikdy by mě nenapadlo, že uslyším od tebe: Sundej mi knírek!“V roce 1996 vlastně ještě neexistovalaLáska nebeská... a Woody Allen zde taky svým (jiným) způsobem rozehrál v jedné romantické komedii řádku zamilovaných příběhů, které se odvíjely zprvu samostatně. Byť se tyhle příběhy lásek, zamilování a dalších vztahů velmi úzce propojí díky příbuzenství postav v jedné početné rodině, Woody si mezi tím dokáže vyhrát i se střídáním různých žánrových poloh. Zatímco romance mladých v podání Edwarda Nortona a Drew Barrymore plyne často jako retro muzikál, v bytě s postarší rodinnou trojicí samotného Allena, Alana Aldy a Goldie Hawn se pro změnu odehrává klasický sitcom. Ale vedle těchto dvou stylů dojde i na trochu grotesky, absurdity, fantasy i krátké gangsterky(!) a s inteligentní konverzační romancí (jaké přesně Allen dokáže často vytvořit) si užijeme i malý filmový výlet po různých památných místech New Yorku, Paříže a Benátek. Kvituji, že téměř všichni herci odzpívali své party sami, i ten občas možná ne zcela dokonalý zpěv některých protagonistů tady zní totiž nesmírně mile svou autenticitou a pomáhá také přidávat na značném nadhledu, s nímž tenhle lehce ironický muzikál nezajde do kýče (ačkoliv tu taneční frašku s poctou šíleným bratrům Marxovým a možná i to krátké dětské divadélko si za mě mohl Woody klidně odpustit :o)... Bavil jsem se, zcela nejvíc asi u romance s Julií Roberts, před níž Woody ve skvěle napsaných konverzacích rozjíždí svou typickou hru na intelektuála a milovníka umění. Potěšila také řada vtipně využitých muzikálových popěvků a tanečních scén, nebývalá kreativní hravost v rámci často „obehraného“ žánru romantické komedie a nabitá sešlost skvělých hereckých výkonů (kromě již zmíněných vyzdvihnu ještě Tima Rotha, který s vtipem osvěží film zcela nejrafinovanější zdejší postavou).[80%]

Woodymumuzikály očividne moc nešli, takže sa ani nečudujem, že tento je jediným v jeho legendárnej kariére. Film má moc pohodovú atmosféru a v rámci aj obsadenia obrovský pôvab, ale pokiaľ príde na hudobné čísla začne byť okamžite nudný a nevýrazný. Dokonca v jeho obsahu pôsobia navyše a nevkusne, lebo z hľadiska nálady, akú sa snaží obsiahnuť ich význam absolútne nedokáže obhájiť. Ak by sa venoval výhradne iba svojmu osvedčenému žánru a netrepal doň zbytočne vody, v ktorých sa jasne topí, mohlo by ísť o hodne funkčný prírastok do kategórie lepších romantík. O 32 rokov mladšiaJulia Robertsako jeho milenka je ale inak dobrý bizár.