Všechno je v háji (1979)

Série deseti povídek, které spojuje anketa, v níž se reportér ptá náhodných kolemjdoucích, co si myslí o dnešní době. Pro povídky je jinak společný lehký černý humor, poněkud zvláštními situace a především Jacques Villeret. Ten se tady představí nejenom v typické poloze roztomilého jemného smutného ňoumy, ale i netradičně. Překvapil mě především jako  militant v páté povídce a policejní vyšetřovatel v osmé. V té stejně jako v deváté a desaté si i pěkně pohrál s hlasem. Nejvíce mě ale pobavil jako pokrytecký venkovan a celkově čtvrtá povídka mě určitě pobavila nejvíc, na víc trefně nadčasově poukázala na pokrytecké zelené vidění a pozérskou ezoteriku, které nikdy moc nevěřím.  Povídky s gangem a policejním  vyšetřovatelem mě dost překvapily nečekanou neotřelou pointou. Záverečná  povídka nabídla různorodou škálu svérázných postaviček. Povídky s terapíí a soutěží byly ale například příliš krátké, aby využily nějaký potenciál,  A humor šesté povídky postavený na tom, že muž převlečený za ženu hraje ženu, která je předurčena k tomu, aby milovala ženy, mi přišel trapný. Pokud se film pokoušel i o nějaký společenský přesah,  musím v tomto ohledu vyzdvihnout moment s demonstranty (možná příjde i Chéval), který zobrazil  nadčasový jev, kdy se někdo na veřejnosti otevřeně stěžuje, že mu je bráněno v uplatnění svobody slova.:D I ta výplň s prostřihy z ankety se mi docela zalíbila. Obecně to vůbec nebyla špatná jednohubka, kterou jsem si celkem rád doplnil.(10.12.2024)

Několikrát mi na um přišla podobnost s RisihoNovými strašidly, až mám pocit, že si mladý debutující režisér chtěl natočit vlastní „verzi“. Koncept rozsáhlé série krátkých povídek s divnými situacemi, černým humorem a nejednou i různými neduhy společnosti je velice podobný, taky více herců se objeví opakovaně. Akorát si Ribes mezi povídkami přidal sestřihy proslovů do kamery, z nichž některé (zejména s farmářem na zahradě s puškou a válečným veteránem-komunistou před Pantheónem) jsou skutečně vtipné. Ty s „náhodnými“ kolemjdoucími už na mě ale budily dojem, jakoby chtěl režisér za každou cenu dát najevo, jak důležitý přesah svým filmem sděluje, přestože zdaleka ne veškeré povídky mu v tomto směru plně fungují, ba u některých (např. televizní soutěž) jsem měl pocit i slaběji využitého potenciálu. Zmíním nejdřív dvě povídky, které mě oslovily nejvíce: Noční povídka s trojicí vandalů v metru mi nabídla uzemňující prožitek se zvláštní pachutí, kvalitní atmosférou i zároveň několika vtipnými nápady a hořce nečekanou pointou. A pak ta úplně poslední z hospody, tam to opravdu žilo a hemžilo se jemně bizarními postavičkami, jaké bylo radost sledovat (nejvíc asi toho pána se sklenkami) včetně množství drobných komických výkonů ze strany herců. Naopak nejvíc mě minula epizoda s Villeretem coby ženskou, potažmo skrytým transvestitou + také třetí povídka kolem terapie, kde se Ribes snaží na krátké ploše o drama, jenže celé provedení i zasadení do onoho konceptu mi připadalo tak nevýrazné, že to moc nevyzní. Zbylé povídky se mi pocitově pohybovaly kdesi v průměru až velmi lehkém nadprůměru. Špatné to nebylo a věřím, že fanoušci Jacquese Villereta si užijíVšechno je v háji!mnohem víc, protože ten se tu předvede na 10 různých způsobů a s výjimkou závěrečné „hospody“ tu jde často hlavně o jeho herecké sólo. Mě až na drobné výjimky (např.Robert et Robert) Villeret málokdy v hlavní roli osloví nadprůměrně a tady to opět byly spíše drobné záblesky, třeba v povídce se spisovatelem na venkově nebo v závěru v té hospodě.[65%](02.08.2023)