Jméno (2012)

Vynikající francouzská konverzačka přesně s těmi ingrediencemi, které já tak rád. Jedna místnost, parta rozdílných postav a milion nervydrásajících výměn názorů. Sice jsem už před lety viděl německýremake, ale kromě samotného jména, které všecko odstartuje, je tu prostor k tomu, aby se pracovalo s odlišnými konsekvencemi a to musí docenit každý fanoušek těch správných hořkých komedií o životě samotném. [viděno na HBO Max 16.2.2026]

Musím se přiznat, že jsem měl během první poloviny chuť tuhle bytovou konverzačku vypnout - přišlo mi, že sleduju úplně všední a tuctovou návštěvu přátel u rodinné večeře. Pak naštěstí přijde těhotná přítelkyně, hádka o jméno dostává nový rozměr, a ty změny nálad v malé společnosti jsou věrně natočené a zahrané. Avšak až když tvůrci následně opravdu začnou tlačit na pilu, opustí pitomosti s výběrem křestního jména, a tnou do živého, pak teprve dojde na otevírání postav a jejich tajemství, což je konečně díky svižnějšímu průběhu ku prospěchu diváků (bez grimas). Autoři Delaporte / de La Patellière ukazují už i zde ve své prvotině svůj talent zejména při práci s herci, nicméně tu neoprávněně zdlouhavou expozici scénáře si u mě neobhájí.

Podobnost filmu s jinými, lepšími snímky zabývajícími se podobnými rodinnými nepokoji u večeře mu dodává poněkud unavený nádech. Režiséři Matthieu Delaporte a Alexandre de la Patelliere udržují celý film v závratné rychlosti, přičemž přidávají nezbytné momenty odpočinku a herci do toho dávají všechno. Čtyři z pěti postav jsou opravdu nesympatické. Ale trávíte příliš mnoho času čtením blikajících titulků, než abyste se dívali na gesta a přehnané výrazy herců. Prosím, přiveďte tu amerikanizaci.

Docela uřvaná konverzační komedie o tom, jak se v jednom obýváku sejdou bratr, sestra, jejich manžel a manželka a také kamarád z dětství. Začíná to jako pohodový snímek, ale stačí jeden blbý vtípek a vše se změní.DĚJ:Vincent, úspěšný realitní makléř a budoucí otec, přijde na večeři ke své sestřeElisabetha švagroviPierrovi. Přidá se i jejich kamarád z dětstvíClaude. Během čekání na Vincentovu manželkuAnnuse mezi nimi rozhoří hádka kvůli jménu pro nenarozené dítě. Postupně vyplouvají na povrch staré křivdy, tajemství a frustrace mezi všemi čtyřmi.ZHODNOCENÍ:Další komorní film, který se odehrává pouze v jedné místnosti a ukazuje velmi křehké vztahy a rodinná pouta mezi jednotlivými postavami. Ano, trochu to vypadá jako reality show. Všichni členové rodiny jsou nesympatičtí, mají dost viditelné osobnostní vady, a nakonec by se dalo říct, že si vlastně nemají co vyčítat, protože každý má své tajemství, které dlouho ukrýval, a frustrace, které si dlouho nechával sám pro sebe. Je to určitě dost vtipné, ale také mě občas ti uřvaní herci celkem srali. Já vím jen tohle: nemám rád nafoukané snoby, gerontofilie je celkem hnusná a Adolf je pořád pěkné jméno, které si nemůžeme nechat ukrást Hitlerem. Ale jako dalo se to, dávám trochu slabší 4*.

Jedna z konverzačních komedií, kterým by se náramně dobře dařilo na divadle. Pět postav, jeden byt, pár dobrých fórů a spousta špinavého prádla. I přes to vtipkování, ale nejde o čistou komedii. Čím blíž si lidé jsou, tím hlouběji zatínají drápy, když chtějí ublížit. A tahle parta se zná hodně dobře. Je paradoxní, že souboje mezi nimi spustí relativně nevinný vtip, ale to už tak bývá, že když se něco celé roky hromadí, stačí pak málo. Nit nezůstane suchá na nikom, odskáče si to i "Švýcarsko". Dialogy jsou velká kvalita, chvíli se smějete a pak vás až zamrazí, když se ti vtipní, sympatičtí lidé, kteří se evidentně mají rádi, do sebe pustí a vůbec se nešetří. Každopádně tady funguje něco, co mi hodně chybělo třeba veVlastnících. Pozitivní vzkaz divákovi, že i hádka je forma dialogu a že pokud chcete ubližovat, musíte se naučit i rány přijímat a především odpouštět.