Vše, co miluji (2009)

Snímek jsem viděl poprvé a musím říct, že zklamaný jsem z něj rozhodně nebyl. Problematika událostí roku 1981, které byly bezprostředně spojeny s činností Solidarity a vyhlášením výjimečného stavu na území celého Polska, jsou poměrně častým a vděčným tématem polských filmařů. Není tedy divu, že vznikl i tento snímek, který by se s jistou dávkou nadsázky dal pojmenovat jako „love story v čase PRL-u“. Hlavním hrdinou je zde osmnáctiletý mladík Janek, zakladatel punkrockového uskupení WCK, který je bláznivě zamilován do své spolužačky Basii. Jejich vztahu ovšem není přáno hned z několika důvodů, jelikož Basia je dcerou zaměstnance Solidarity, zatímco Jankův otec je velmi loajální vůči nynějšímu politickému režimu. Celý příběh se odehrává v napjatém roce 1981, který eskaluje projevem generála Jaruzelského a vyhlášením stanného práva na území celého Polska. Janek se ovšem nepotýká pouze s touto peripetií, ale i se skutečností, že jeho rodiče vlivem těchto událostí oba přicházejí o svá zaměstnání a Basia se navíc společně se svou rodinou chystá emigrovat do Německa.
Upřímně řečeno, mě tento snímek poměrně zaujal, líbil se mi, i když samozřejmě na dané téma vznikly zcela určitě i povedenější filmy. Pokud bych měl tento snímek přirovnat k nějakému českému počinu, s největší pravděpodobností by mě napadly Pelíšky Jana Hřebejka, protože i zde se setkáváme s mladými lidmi, kteří se snaží v šedi socialistického režimu nějak přežít, prožívají své první velké lásky, zrady, zklamání, emigrace a nakonec i invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Ano, pohybujeme se samozřejmě v jiné dekádě, ale ty motivy a myšlenky jsou více než podobné.
Snímek mě zaujal a hodnotím jej solidními 80 %.

Vlastně zcela bezchybné, v tom filmu je naprosto vše a k tomu je ještě excelentně odvyprávěn a zrežírován. Opravdová, ničím neposkvrněná mladistvá revolta vůči skutečnému zlu, ovládající jejich životy na straně jedné a na té druhé (ne)dobrovolná služba rozkládajícímu se socialismu a pseudokomunismu, živeného jen ze vzpomínek na změny, které chtěl bolševik nastolit od Rýna dál na východ Evropy a jehož zoufalý obraz lze vidět např. v podobě omlácených starých budov a panelácích, které jsou nám tak blízké. Dokonale podchycená atmosféra doby plus herectví na nejvyšší úrovni, zvláště představitel Jacka, dělají z filmu vynikající podívanou s nefalšovaným nádechem punku, který se tak nějak odráží na celý film, kde nechybí ani poctivá romantika, lidské porozumění v rodině i okolí a dokonce umí být i trochu zasněný. Polský filmový diktát, před kterým si všechny novodobé, české pokusy o zobrazení něčeho podobného, můžou jen sednou na bobek, houpat se a cucat palec, škoda, ale ono je nakonec jedno, kde se točí svobodně, bez zábran a od srdce, hlavně, když to filmoví nadšenci mohou časem někde zhlédnout.

"Kdo tě tak zmaloval? - Komouši..." Pro mě velké polské překvapení. Skvělý film s dokonale vykreslenou atmosférou začátku 80. let v Polsku. První vystoupení party neuvěřitelně sympatických kluků, první láska, první sex, první zklamání... Všechno tu je a je to silné, dojemné, zábavné, k smíchu i pláči. Na konci mi bylo smutno, ale tak nějak hezky smutno. Takže z původních 4* zvedám na 5*. ATIL...

Wszystko co kocham jsem si velmi užil. Není to dokonalý film. Je trochu prvoplánový, ale hlavní hrdinové byli vcelku uvěřitelní a rychle si získali mé sympatie. Historické téma není to, oč tu běží. To hlavní je Jankův příběh a jeho seberealizace skrze punk, kde historické události tvoří toliko kulisu. Mimochodem, natočit dobrou erotickou scénu odvážně, ale aniž by se z toho udělalo porno, to je kumšt a Borcuchovi se to povedlo. K punku jsem měl vždycky kladný vztah, přestože ho už dávno vystřídala jiná hudba, a tenhle film je ho plný. Proto dle mého zasloužené 4*.

Málo o hudbě, více o době, ve které se svobodnému rozletu mnoho nedařilo, přesto překvapivě učesané a hořkosladce naivní (ne že by to vyloženě vadilo). Herci jsou výborní, dobře vybraní, prostředí má správně socialisticky zašedlou patinu a scénář (dialogy) není (nejsou) z nejhorších. Dějová návaznost přesto vykazuje mezery. Častokrát jsem měl pocit, že kus prostě chybí. Docela bych ale uvítal, kdyby se u nás točily filmy alespoň takovéto úrovně, proto tvůrce podpořím vyšším hodnocením :-)IIScénář: Jacek Borcuch. Hudba: Daniel Bloom.70%