Vize - Život Hildegardy z Bingenu (2009)

Hildegarda z Bingenu sa narodila v roku 1098. Bola to nemecká mystička, botanička, spisovateľka a hudobná skladateľka. Stala sa mníškou benediktínskeho rádu, neskôr založila kláštor v Rupertsbergu. Katolícka církev ju v šestnástom storočí vyhlásila za svätú. Myslím si, že by si táto výnimočná, Bohu plne oddaná žena zaslúžila, aby bol o nej vyprodukovaný omnoho lepší životopisný snímok, ako tento, ktorý v roku 2009, zrežírovala podľa vlastného demagogického scenára, radikálna feministka Margarethe von Trotta. Nielen, že je to nekvalitne natočené, ale navyše to celé poriadne zaváňa skazenou progresívnou new wave ideológiou. Film "Videnie svätej Hildegardy" sa tvári ako kresťanský, ale nie je. Je to odpad!

O ženskej vizionárke a vedkyni z minulých čias sme tu mali film Agora v hlavnej úlohe s Rachel Weisz a to je nepomerne lepší, zaujímavejší a kvalitnejší film. Tu sa pozeráte na nemeckú abatyšu a mníchov všade navôkol, sem tam nejaký spev jak na kástingu superstar, netuším čím to malo byť akože feministické ani chvályhodné.

Tak ako som sa na tento film tešil, tak rýchlo som bol z neho sklamaný. Očakával som od toho filmu nejakú tu mystickosť a že sa oboznámim zo životom vizionárky Hildegardy, že ma filmom bude sprevádzať nádherný gregoriánsky chorál, ktorý benediktíni majú nádherný a nakoniec som videl len nejaké hádky a spory, ktoré pôsobili nezaujímavo ako nakoniec aj celý film.

Těžkopádné, ilustrativní feministické dílo, které zůstává dlužno pověsti a vizím Hildegardy z Bindenu.

Od Hidegardy "mám" dvě CDs s její hudbou, znám několik básní a pát traktátů o přírodě. Její vize, které jsou jádrem filmu, jsem míjel jako "vedlejší produkt", přestože ve středověkém kontextu jsou zřejmě zásadní. V tom se s Margarethe von Trotta nejspíš shoduji. Přesto si ji představuji - a stejně jako režisérka mám na to právo - trochu až více jinak. Hlavně v jejím vztahu k přírodě, který zde byl zcela přebit sociálními interakcemi (scéna "vlaštovičník je na bradavice" je spíše komickou). Rovněž mi zde vadí silná feministická složka typu "dokážeme to samé co muži, ale lépe a více", místo toho, aby se zde projevil spíše autonomní ženský svět. Kášterní separace od mužů, by se tak dala lépe vysvětlit. Na dokreslení se možná hodí uvést nějakou její básničku:Vzácná zeleni / Vzácná zeleni, / jež kořeny máš v slunci / a záříš čirou radostí, /  kolem točícího se kola, / které krásu pozemského míjí: / v srdečném objetí nebeských tajemství / se rdíš jako červánky / a žhneš jak sluneční žár. / Ty zeleni jsi obklopena láskou. -Reonstruovat život středověké osoby už není možné, žádná data k tomu nepomohou. A to zvlášť takové, ze které se stala ikona. Pohled režisérky e rozhodně možný, ale i svůj pohled si dovedu uhájit.(09.11.2021)