Van Gogh: Příběh (2010)

Dokument byl pro mě zajímavý nejen díky samotnému malíři, ale i kvůli tomu, že je tvořen z pouze korespondencí přítomných. Cumberbatch zahrál Gogha parádně a dokázal správně přenést emoce na diváka. Potěšil mě i dostatek prostoru, který byl věnován čistě obrazům. Ale neoblíbil jsem si přednes herců přímo k divákovi a tak to na mě působilo docela divně.

Viděno v celku náhodně, ovšem dokument mě docela zaujal, Van Gohovi obrazy se mi docela líbí. Přijde mi, že ač tam mohl stát v roli Vincenta Van Gogha i třeba slaměný panák, jelikož nějaký prostor ke hraní tam opravdu není, tak Cumberbatch stejně válí, prostě když někdo umí hrát, tak to umí všude a ne jen tam kde je k tomu prostor. ;-)

To nebyl Benedict, to byl Vincent! Nějakou dobu jsem se nemohla na některé záběry podívat, aniž bych se nepropadla do směsi ukrutného smutku, nekonečné bolesti a lásky silnější než život i než smrt . Na takovýhle herectví by měl mít Benedict zbrojní pas. Nebo by aspoň mělo být nějaké varování na krabičce: "Tento film obsahuje záběry, které vám způsobí zážitek čirého šílenství." Bravo.

Pamätám si že citáty z knihy Smäd po živote som použila aj vo svojej maturitnej písomnej práci, pretože som v tom čase ( a to už je pekných pár rokov) bola fascinovaná týmto dielom Irvinga Stovna, ktorý nádherným spôsobom spracoval v tejto knižke životný príbeh Vincenta Van Gogha. A tak ako je pre mňa táto knižka fascinujúcim knižným dielom, tak je tento film skvelým zobrazením jeho života vo filmovej podobe. Máloktoré životopisné filmy sú tak hodnoverné, pretože kvôly filmovému spracovaniu obsahujú množstvo domyslených častí a historických nezrovnalostí . Práve túto časť tento film zvládol dokonale. Dokumentárno hrané zobrazenie deja dobre vyvážené a výkon Benedicta Cumberbatcha v role Vincenta skutočne skvelý.

Van Gogha si pamätám ešte zo školských lavíc základnej školy ako "toho, čo si odrezal ucho". Bol totiž obľúbencom môjho pomerne excentrického učiteľa výtvarnej, ktorý nám popri tom ako komentoval naše umelecké (ne)schopnosti často rozprával príbehy z Van Goghovo života. Musím sa priznať, že osobne sa tejto forme umenie vôbec nevyznám a som na ňu skôr prirodzený antitalent. Jediný spôsob, kedy mám pocit, že sa jej aspoň trochu priblížim je prostredníctvom príbehov, a práve preto na mňa tento dokument veľmi zapôsobil. Zaujímavé poňatie, kedy sa dokument prelína s dramou. Benedictovi v hlavnej úlohe som uverila každé slovo/emóciu a myslím, že toto je ten štýl úloh, pre ktoré sa on narodil. Čo sa týka samotného príbehu Vincentovho života, tak je to niečo tak tragické (kombinácia génia a blázna), čo sa myslím dotkne každého.