Utamaro o meguru gonin no onna (1946)

Utamaro a jeho päť žien, je zrovna ďalším zo snímkov, ktorý som mal vo svojom hľadáčiku od tohto japonského režiséra, s ktorým sa v podstate ešte len postupne zoznamujem, no zatiaľ, čo som od neho doposiaľ zhliadol, tak stále pretrváva veľká spokojnosť, až by som miestami povedal, že určitá nadšenosť, pozostávajúca nielen z majstrovského spracovania obrazu, ale zároveň i zo samotného obsahu diania, kedy sú tieto obidve zložky, väčšinou pozoruhodne, a k tomu i mimoriadne kvalitatívne vyvážené! • Z predchádzajúcej vety by som rád nadviazal i na titulnú postavu/protagonistu, ktorý by mal byť hlavným»ťahúňom«tohto, dobového filmu, situovaného do obdobia Edo v 17/18. storočí. • Kitagawa Utamaro bol japonským maliarom a grafikom, žijúcim počas druhej polovice sedemnásteho storočia, a tak sa zrejme nejedná len o akýsi výplod scenáristickej fantázie, čo by tak vskutku mohlo celkom vyzerať, keďže zase nebyť na strane druhej práve toho, že sa tentoraz nebudeme tak (ú)plne venovať iba jeho»majstrovským dielam«, pomerne často sa venujúcim»ženským krásam«, čo je mimochodom vážne škoda, no skrátka - v tomto prípade to nie je len o maľovaní, povedzme, nejakej, veľmi atraktívnej gejše s následným tetovaním (áno, asi najlepšia scéna v tomto atypickom počine), pritom by sa dalo dobrepodčiarknuťpredovšetkým to, že sa tentoUmelecso skutočne veľkým»U«, zväčša venoval presne tomuto japonskému žánru s názvomUkiyo-e, keď by sa následne takýto termín mohol preložiť, ako»obrazy plávajúceho sveta«. • Konečne sa rovnako dostávam i k tým»piatim ženám«, čiže nasledujúcim postavám z názvu tohto filmu, keď napríklad jednu z nich stelesnila - v poslednom čase moja veľká obľúbenkyňaKinujo Tanakaová, alebo zas nechcem príliš zachádzať do detailov, ale predsa to trochu naznačím v ďalšom styčnom bode... • Nakoľko je režisérKendži Mizoguči, snáď odjakživa»sofistikovaným, autorským tvorcom«, tak tým pádom dokázal spojiť obidve tieto formy - naprosto famóznym spôsobom dohromady, a to asi konkrétne znamená toto:„Nielenže sa tiež riešila umelecká rovina, ale súčasne sa do toho priamo zapájajú i komplikované, medziľudské vzťahy, ktoré podtrhuje príchod ďalšieho, kľúčového charakteru na samom začiatku filmu, ktorý je takým odrazovým mostíkom pre diváka, na čo by sa mal teda začať poriadne sústrediť ” .• Áno, a snímok vyžadujevašu maximálnu sústredenosť,v opačnom prípade neporozumiete všetkým súvislostiam s tým spojenými.•Opäť niečo pre náročnejšie a vnímavejšie publikum, a ktoré sa teraz, vlastne, kde akurát nachádza? Extrémne ťažká otázka, ktorú si hneď ani vôbec netrúfam zodpovedať!(19.01.2023)

Snaha ukázat, že i v Japonsku dokáže vládnout liberální duch. Není to typický Mizoguchiho námět, i když osudovou tragédii ženských postav, se mu tam podařilo dostat. Ve srovnání s předválečnými filmy, je evidentní posun ve vyobrazování postav. Zatímco před válkou bylo chování postav zvazané monarchisticko-militaristickou poslušností společnosti, v Utamarovi vidíme například scénu koupaní polonaných žen jako objektu umělců/malířu. Před tím něco zcela nemyslitelného. Film by se dokonce dal považovat za propagandu jistého znormálnění a zliberálnění poválečné japonské společnosti.(05.02.2016)

Jeden z Mizoguchiho prvních poválečných filmů, odehrávající se v prostředí nadšených výtvarných umělců, okořeněný milostnými problémy hlavních aktérů. Byť je zde Utamro líčen poměrně nerealisticky a idealizovaně (pravdivější obraz podává např. Shindovo "Edo Porn", řekl bych), není to kupodivu na škodu - Mizoguchi zjevně musel řešit dilema, zda přizpůsobit Utamara potřebám příběhu, či naopak obětovat část poselství ve prospěch přesnějšího historického popisu (a zrovna v jeho případě musí být všem alespoň trochu znalým jasné, že šlo o předem rozhodnutou volbu;). Přes určitou schématičnost jde o poměrně silný snímek, který určitě stojí za pozornost. Je třeba též přihlédnout k tomu, že v době rané americké okupace filmy procházely cenzurou, která posuzovala, zda jsou dostatečně "demokratické" (problém byl i pouhý meč), což práci rozhodně neusnadňovalo. I přes starý, nepříliš kvalitní obraz a místy poněkud roztřesenou kameru, lze vizuálně silnou stránku filmu s až "ikonickými" scenériemi vychutnat. Hezké, 3 a 1/2.(20.10.2008)

Film popisující životní osudy Utamara Kitagawy, jednoho z nejzajímavějších japonských malířů období Edo, který se nejvíce proslavil svými grafikami kurtizán.(14.02.2010)