Uprchlíci (1986)

"Já nezdrhám, jsem rukojmí!"Když je zoufalý otec nucen přepadnout banku a k tomu se nachomýtne bývalí bankovní lupič je i přes jednoduchý příběh je o bláznivou komedii. Páni herci cvok Richard a drsný Depardieu baví od začátku do konce  talentovaným herectvím. K tomu malá dcerka přidá citovou rovinu a poctivé přátelství o důvěře je na světě. Plný počet dávám proto, že tenhle film funguje skvěle i po čtyřiceti letech!/90%/

Tu sa na jednom mieste a v rovnakej chvíli zišlo pokope to najlepšie z najlepšieho. Ideálny priesečník. Majstrovsky, priam chaplinovsky skĺbené slzy a smiech. Nie však smiech cez slzy. Sťa na lekárskych váhach je tu presne odmeraná tá herecká poloha Pierra Richarda, v ktorej je neprekonateľný. Tá jeho: smoliarsko-komicko-roztržitá. Platí to však iba za predpokladu, že neuletí, že nevybočí z mantinelov a neprevráti ich. A tu Pierre Richard nevybočil a neuletel - preto bol úžasný. V tom, že sa tak disciplinovane držal na uzde, mal nepochybne prsty - okrem režiséra - aj Gérard Depardieu. Evidentne mal na Pierra "dobrý vplyv". Depardieu aj v tomto filme len potvrdil, akým veľkým, kvalitným, mnohovýrazovým hercom býval. Situačný humor, to je v prípade tejto dvojice stávka na istotu. No neboli v tom sami. Scény s veterinárom, parochňou či "pôrodom" sú ozaj nezabudnuteľné. A malá Jeanne... Kde ju len našli? To, ako sa k nemu schúli do klbka ako mača... Ako potom jeden druhého (za)chránia... A do toho tá najmelancholickejšia hudba, akú kedy Vladimir Cosma zložil. Niečo také krásne dnes už nikto nedokáže nakrútiť.

Začíná mě trochu mrzet, že jsem všechny ty roky nevědomky proplouval okolo Francise Vebera, jeho komedie mají vždy na pozadí lidský rozměr, vždycky je v popředí nějakej "blb se srdcem"... 'Drž hubu!' je jedna z nejcitovanějších tuzemských komedií, ale nikdy jsem necítil potřebu pátrat po tvorbě muže, který za ní stojí. (...) Jean Lucas (Depardieu) je po pěti letech propuštěn z basy, kde seděl za loupeže a sotva vyleze, je mu za zadkem komisař, který ihned čeká, že zase něco provede, Jean mu tvrdí, že se chce vydat na správnou cestu. Nicméně jen co prodá svoje zlato a přijde do banky, kde si chce otevřít účet, dovnitř vtrhne zloděj, se stejným jménem, jako hlavní "blbec" v 'Blbci k večeři', François Pignon (ale je to Pierre Richard), navíc je hrozně vtipný vidět, že Depardieu je tady ten "racionální". Jakožto amatér, Francois zesloní každý krok své loupeže a shodou okolností to pak policii, která budovu obklíčí, připadá, že to byl vlastně Jean, kdo celou akci zosnoval a vzal si Francoise jako rukojmí, oba hrdinové se tak během chvíle ocitají na útěku. Francois vše udělal jen pro svoji malou holčičku, která nemluví od smrti její matky a jelikož nemůže sehnat práci (a že je jeho dcerka jedno z nejroztomilejších stvoření, jaké jsem kdy ve filmu viděl), Depardieu je při útěku postřelen a postupně vtažen i přes svou odtažitost do toho, že mu začne na Francoisovi i jeho malé Jeanne záležet (respektive často to zdůvodňuje tak, že nemůže takovou holčičku nechat s takovým cvokem, i když je očividné, že pro Francoise je jeho dcerka celý svět), trojice se tak postupně sblíží, zatímco se snaží uprchnout policii, i když se na konci druhého aktu na chvíli rozdělí a Jean Lucas začne pracovat v normální práci, jako zámečník, zatímco Francois se protlouká a plánuje dcerku unést z děcáku, velmi brzy se cesty hrdinů opět střetnou, přičemž Lucas pomůže s únosem a celá trojice se pak chystá pláchnout přes hranice do Itálie. Baví mě Veberův přístup k doktorům, kteří jsou vždy buď najebaní, nebo se s něma nějak vyjebává, popřípadě už jsou zmatení (veterinář), v každém případě nikdy nedopadnou normálně, rovněž Depardieu, který je velký chlap a všechny vždycky "odnese". Film byl za pár let následován americkým remakem s Noltem a Shortem. Jestliže vás baví Depardieu, Richard, nebo ulítlé/lidské komedie, 'Uprchlíci' jsou definitivně správná volba. "Vystrč hlavu ven, vystrč hlavu z okna, takhle... A! Moje paruka!" "Panebože, to je vůl!" 7.4/10

V tomto pokusu o komedii bohužel zásadně chyběla klíčová složka - humor. Počet pousmátí bych spočítal na prstech jedné ruky a zdaleka bych nevyužil všechny prsty. Mnohem více zde funguje paradoxně ta vážná složka. Všechny ústřední postavy ve vás vyvolávají místo humoru spíše soucit a celá humorná složka jde tímto do hajzlu. Příběh je rovněž dost o ničem. [20 %]

Nevěděla jsem,  čemu se smát dřív. Trapně přehrávajícimu se Richardovi, nebo nevtipné postavě Depardieua? Od francouzské komedie jsem nic nečekala. Od těchto "komedií" nikdy nic nečekám. A dostala jsem opravdu jen omezený trapnohumor. Není to zkrátka nic pro mě. Jediné pousmáti přišlo se zvěrolékařem. Příběh mě taky nijak zvlášť nenadchnul a při vážné a zřejmě dojemné lince mnou žádné smutné emoce neproplouvaly.