Otec & otec (1983)

Druhý z filmů trojice Veber - Depardieu - Richard  jede víc na vlně dojemnosti než crazy komedie a opět mu to sluší. Richard  v roli přehnaně přecitlivělého, ale odvážného Pignona válí stejně jako Depardieu  v roli chlapáka se srdcem. Občas tak sice člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, ale  čistých a nefalšovaných pamětihodných skečů je  i tak dost, třeba burger s kravatou nebo přesvědčování benzinářky nemají chybu.  Pořád u mě ale vedou Uprchlíci, čili za pěknou čtyřku.

Z trilogie komediálního tandemu Richard-DepardieuKopyto,UprchlíciaOtec a otecje poslední jmenovaný jednoznačně nejslabší. Přestože se i zde najde mnoho úsměvných momentů, chemie mezi touto dvojicí pro mě nefungovala po celou dobu a scénář je i při střídmé stopáži překvapivě plný hluchých míst. Navíc je Tristan o dost nesympatičtější předmět konfliktu v porovnání s roztomilou Jeanne vUprchlícíchnebo prezidentovou dcerou-trapasnicí zKopyta. Zhlédnutí nelituju, pravděpodobně se k některým scénám někdy vrátím (majitel hotelu, benzínka), ale jako celek pro mě film tolik nefunguje. Navíc Veber udělal debila i z postavy Lucase, což mi v podání Depardieua dávalo smysl v Drž hubu!, ale tady vůbec ne...

Zcela otevřeně přiznávám, že Francis Veber to se mnou umí, já mu vždycky sednu na lep a nechám se vtáhnout i unést.. Příběh matky, které z domova utekl nezletilý syn, mě rozesmál, to její řešení bylo vskutku pikantní.. Ovšem novopečení tatínci v podání Pierra Richarda a Gérarda Depardieua jsou báječní, těm dvěma to spolu šlape jako švýcarské hodinky.. Úsměvný závěr mě vyloženě potěšil..

Kdybych měl vybrat po Blbci k večeři svůj nejoblíbenější film od mistra Vebera (a pominout Může z Acapulca, kde se podílel jen na původní verzi a nechal se vyškrnout z titulků), váhavě bych vybral asi právě Otce a otce, který možná ještě kapánek (ale je to vážně těžké.:D) překonává předchozí srdcovkovou spoluprací Depardieua+Richarda+Vebera Kopyto (a Hračku...a Blondýny...ach je to těžké, tolik srdcovek.:D) Když se ztratí puberťák Tristan a pravý otec je bábovka, vzpomene si matka, že tehdy chodila ještě se dvěma chlapci. Na scénu tedy přichází investigativní novinář, drsňák a rváč Lucas....a citlivý na deprese trpící opuštný  Pignon žijící s matkou, neúspěšně pachájící sebevraždy...Je to také první postava, kterou kdy Veber jako Pignona pojmenoval....a musím říct, že to je vedle Pignona z Blbce určitě můj nejoblíbenější Pignon a rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších postav Pierra Richarda. Tohoto plachého, milého poetického pána si prostě nejde nezamilovat. Kdekdo v sobě asi má kus citlivého Pignona. Ale zároveň śe mu ani nejde nesmát  a výrazy Pierra při pláči nebo na potvoru propuklém smíchu jsou prostě k nezaplacení (:D)  Už Kopyto je dost postaveno na kontrastu hlavní dvojice a ve druhém plánu se ve svém letním dobrodružství zabývá  otázkami existence štěstí a smůly. a kam až může  smůla člověka zavést.  Otec a otec už ale na kontrastu hlavních postav vyloženě staví, ale funguje to naprosto stoprocentně. Ano, tady sledujeme opravdu neskutečný střet povah (Neplač chlapče, chlapy nepláčou - Jen se vyplač, to ti udělá dobre)/Střet dvou, co se vzájemně trochu nasírají (Máme styčný body - Jaký styčný body? Vy chlastáte, on chlastá. Copak všichni ti, co chlastaj jsou vaši synové?), ale v oba nadchla představa, že by mohly být otcem, pro svého nezdárného chlapečka by se klidně i přetrhly....a kvůli své přehnané snaze a neznamé pravdě  občas tápou (Řekněte mu třeba: my jsme tvůj otec.)  Ale oba by chtěly být otcem a to možná tím nejlepším. A pán Pignon si tím třeba může i něco vyléčit...Třeba je to jeho druhé já.:D(ne tak přišlapnutý a víc svobodný.)....Ve druhém plánu se zde totiž vlastně řeší celková  role otců a Pierrova vzpomínka na házení dopisů otcovi do koše je až dojemná....Otec je otec zkrátka vzacné spojení  jemného humoru, ,rodinné linky...i trocha toho příjemně podaného  sentimentu a chápajícího pohledu na citlivé lidi dohromady.  Hudba Vladimira Cosmy tradičně ani nepotřebuje komentář. Naposledy tento jemný skvost viděn dva dny před  loňským Štedrým dnem na ČT 2.

Po dlouhé době jsem viděla tento film a musím uznat, že kombinace V+C+R+D je balzám na duši a záruka kvality. Kontrast povah obou hlavních protagonistů, ale jejich stejné poslání - touha být otcem, dobrým otcem, tím nejlepším otcem - je zkrátka dechberoucí...  Klasika. Francouzská komedie s hudbou V. Cosmy je nepřekonatelelná.