Blbec k večeři (1998)

Jasný dôkaz, že koniec deväťdesiatych rokov ešte stále patril chytrej a vtipnej francúzskej komédii. Podvedome tu čakáte, kedy sa dej presunie inam a ono jednoducho nie, nepreklopí sa to a divák sa nielenže nenudí, ale vnára sa do konverzačných výmen v jednom byte viac a viac. Je to vtipne poskladané a navrstvené, aj s nejakým tým posolstvom. A áno, pán Pignon je už na odchode.80%

Skvělá francouzská komedie, která je založená na jednoduchém, přesto trefném formátu. Vydavatel knih Pierre Brochant a jeho přátelé pořádají každou středu společné večeře, kam zvou  ty nejbláznivější blbce široko daleko. Paul má jít znovu na takové posezení, ale nemá ještě svého "přítele" se kterým by na akci šel. Když se mu ozve známý, že takového našel, hned si ho Paul zve k sobě domů, aby ho lépe poznal. Jedná se Francoisa Pignona, úředníka na ministerstvu financí, který jinak ve volném čase lepí světoznámé stavby ze sirek. Jakmile tedy Francoisa přijde na návštěvu k Pierrevi domů, Pierre vůbec netuší, co za člověka si pozval a co všechno ho ten večer ještě čeká. Na to že se téměř celý snímek odehrává na jednom místě, v Pierreově bytě, je film neskutečně svižný, zábavný a vtipný. Výborné dialogy se střídají s dalšími a o smích opravdu není nouze. Nezapomenutelné jsou zejména telefonní rozhovory, které Francois vede s dalšími lidmi s  Pierrova okolí. V centru dění jsou především dvě zmíněné hlavní postavy, ale tím jak se přidávají ještě další postavy na scénu, film zvyšuje své otáčky. Bavil jsem se opravdu moc dobře a několikrát jsem se ze srdce zasmál, což nebývá pravidlem. Díky skvělým hercům a jejich představení, je Blbec k večeři filmem, který zaručeně rozveselí všechny zachmuřené tváře.

Problémom tejto oceňovanej komédie je skutočnosť, že väčšinu času strávia pred kamerou len dve postavy. S nimi sa odohráva konverzačka bez výrazných momentov. Áno, slon v porceláne občas zaperlí vtipnú blbosť, ale najzábavnejšie chvíle nastávali, keď niekto ďalší prišiel na návštevu. Veľká škoda, že sa teda hostia u dverí nestriedali oveľa viac. Minutáž je z dnešného pohľadu skôr jedna epizóda drama seriálu. V tomto smere príjemné retro osvieženie, že keď mám čo hovoriť len 80 minút, tak viac netrepem.

Znuděná a zbohatlická společnosti si vymýšlí novou zábavu – na svou večeři si pozvou nějakého blbce, kterého buď potkají sami, nebo na něj dostanou kontakt. Musí mít podivné koníčky, zmatkovat a dělat chyby. Celou večeři se pak chtějí bavit na jeho účet. Problém však nastane, pokud je ten blbec tak chytrý, že to zavaří někomu z nich.DĚJ:Pierre Brochant, bohatý pařížský vydavatel, se účastní týdenní „večeře blbců“, kde si hosté, módní a prominentní pařížští obchodníci, musí přivést nepozorného „blbce“. Ideální „blbec“ je obvykle ten, kdo je posedlý nějakým absurdní koníčkem nebo tématem, kterému se ostatní hosté mohou celý večer nenápadně posmívat, aniž by si toho blbec všiml. Na konci večeře je mezi obchodníky vybrán „šampion blbců“ celého večera. Takže těch blbců je potřeba více! S pomocí „lovce blbců“ se Brochantovi podaří najít „klenot“, Françoise Pignona, čiperného zaměstnance ministerstva financí (který Brochant, daňový podvodník, nenávidí). Pignon má vášeň pro stavbu replik slavných památek ze zápalek. Krátce poté, co si Pignona pozval k sobě domů, Brochanta při hraní golfu v jeho exkluzivním country klubu náhle zasáhne vysilující bolest zad. Dostal housera neboli Hexenschuss. Jeho žena Christine ho náhle opouští krátce předtím, než Pignon dorazí do jeho bytu, protože stále chce jít na „večeři blbců“, což je nestoudně krutý aspekt jeho osobnosti, který jeho krásná blonďatá žena nesnáší. Daňové úniky jí zřejmě nevadí. Po Pignonově příjezdu Brochant zpočátku chce, aby odešel, ale místo toho se na něj stává závislým kvůli svému paralyzujícímu zranění zad a potřebě vyřešit problémy ve vztahu. A Pignon je hlavně neodbytný a ukecaný. Nabídne Brochantovi svého známého doktora, ale on jej odmítá, ačkoliv mu jeho soukromý doktor a profesor nebyl vůbec schopen pomoci. Brochant požádá Pignona o pomoc s uskutečněním série telefonátů, aby našel svou ženu, ale Pignon pokaždé udělá chybu, včetně toho, že Christine omylem odhalí existenci Brochantovy bývalé milenky Marlene Sasseurové. Pignon si myslí, že Marlene je Brochantova sestra, protože její jméno zní jako „sa sœur“, a tak jí omylem zavolá a odhalí Brochantův špatný stav. Marlene oznámí, že mu přijde pomoci s péčí o Brochanta. Když se Brochant dozví o Pignonově chybě, požádá Pignona, aby Marlene ihned u dveří vyhnal, protože nechce komplikovat věci s touto „nymfomankou“. Před Marleniným příjezdem se Christine krátce vrátí domů; Pignon si splete Christine s Marlene a dá „Marlene“ radu, jak být méně náročná a náruživá, aby si tak získala Brochanta zpět. Christine, která je takto informována o nevěře svého manžela, odchází. Když dorazí skutečná Marlene, Brochant si podrážděně uvědomí, co se stalo, a požádá Marlene, aby odešla. Mezitím se Brochant obává, že se Christine mohla vrátit ke svému předchozímu milenci, a tak Pignona lstí naláká, aby zavolal svému bývalému nejlepšímu příteli Juste Leblancovi, kterému Christine přebral, aby zjistil, zda je s ním. Pignon se vydává za filmového producenta, který chce koupit práva na knihu, kterou Christine napsala společně s Leblancem, ale zase udělá chybu a dá Leblancovi Brochantovo telefonní číslo. Leblanc číslo pozná a zavolá Brochantovi, aby mu řekl, že ho to také bolelo, když ho Christine opustila. Leblanc, nečekaně soucitný, přijíždí, aby se pokusil Brochantovi pomoci Christine najít. Moc dlouho ale soucitný nebude, protože se při každé příležitosti vysměje tomu, jak Brochantovi ten blbec všechno kurví. Aby toho nebylo málo, Pignon pozve daňového inspektora Luciena Chevala k Brochantovi domů, aby získal adresu člověka, u kterého se Christine mohla uchýlit. Lucien je velmi poctivý daňový inspektor, který pracuje, i když není zrovna v zaměstnání. Shodou okolností je u něj místo Christine Chevalova vlastní žena, což Chevala rozruší a zvýší pravděpodobnost daňové kontroly pro Brochanta. Lucien odhalí obrazy a starožitnosti, schované v jednom pokoji, a slíbí Brochantovi brzkou návštěvu. Během večerních událostí je Brochant nucen přehodnotit své chyby. Brochantovi se téměř podaří usmířit s Christine, když jí Pignon (bez vyzvání) zavolá, aby popsal veškeré úsilí, které Brochant ten den vynaložil pro urovnání svého života, včetně rozchodu s milenkou, usmíření se se svým nejlepším přítelem a touhy po nápravě. Skeptická Christine se Pignona ptá, zda je Brochant po jeho boku a koučuje ho. Ačkoli Brochant stojí vedle něj – ohromen tím, jak elegantně se Pignonovi podařilo Christine popsat svou lítost (konečně se mu něco povedlo) – Pignon lže a říká, že od Brochanta odešel a volá z telefonní budky. Christine zamyšleně zavěsí. Potrestaný Brochant se Pignonovi omluví za svou aroganci a řekne, že se s ním jako s Pignonovým blbcem zúčastní další večeře pro blbce. Takže dobrý konec, ne? Když změklá Christine zavolá Brochantovi domů, aby probrala usmíření, tak Pignon roztržitě zvedne telefon, který je vedle něj. Christine okamžitě zavěsí, mylně přesvědčená, že Brochant Pignona zmanipuloval pro předchozí hovor. Film končí tím, že Brochant znovu nazve Pignona blbcem a obviní ho ze zničení jeho života.ZHODNOCENÍ:Chcete kvalitní francouzskou komedii, u které se budete smát od rána do včera? Komedii, ve které bude jeden namyšlený zbohatlík potrestán díky vlastní hlouposti, ačkoliv si myslel, že tím blbcem je člověk, na jehož úkor se chtěl bavit? Film, který se skoro celou dobu odehrává v jedné místnosti luxusního pařížského bytu, a postupně se v něm objevuje více herců? Konverzace jsou zde vybroušené k dokonalosti, humor je černý jako pneumatika, a to jak na úkor blbce, tak zbohatlíka, ale nakonec se ukáže, kdo měl celou dobu navrch. Viděl jsem tento film již poněkolikáté a určitě si jej někdy v budoucnosti pustím znovu, tohle prostě nemá jedinou chybu.

Klasik francouzské komedie Francis Veber tentokráte v adaptaci vlastní úspěšné divadelní hry, která definitivně baví minimálně stejně jako jeho nejlepší kousky - typická zamotanost, stejně jako v případě 'Drž hubu!', ale tentokrát je na ní vystavěný vlastně celý příběh. Hlavní příběh se odehrává víceméně v jednom bytě, ale to mu definitivně neubírá. Název zní navíc tak povědomě, ale trvalo mi roky, než jsem se konečně dokopal k tomu si film pustit. Je očividné, že Jacques Villeret má roli už "vyhrátou" (600x na prknech) a tak je v ní jako ryba ve vodě. Arogantní nakladatel Pierre Brochant (Thierry Lhermitte) s kamarády každý týden pořádá tzv. večeři blbců, kam si zvou různé excentriky, nebo podivíny, aby se bavili na jejich účet. Francois Pignon (Jacques Villeret) je jedním z Pierrových přátel doporučen jako ultimátní blbec. Pierre se s ním chce setkat a posléze ho vzít na večeři, jenže než se Francois dostaví na schůzku do bytu, Pierrovi se podaří si poranit záda, následně je dvojice vržena do víru událostí, když se ozve na záznamník Pierrova žena, která se s ním chce rozejít. Filmy se sympatickou krátkou stopáží cením a navíc jen s několika málo postavami dává prostor pro (a musí mít) komorní vyšperkovaný humor (scénář). Bavilo mě to asi méně, než 'Drž hubu!' nebo třeba 'Hračka', ale i tak to byla skvělá motanice situací, kde fakt kraluje hlavně to, že Francois všechno nechtěně zesloní. V divadle to určitě musel být banger. Jsem si ale jistej, že hodně humoru se ztratilo v překladu. Vím, že Francouzi hodně cení "Juste LeBlanc" scénu. (...) "Zavolám mu." "To je nevídaný." "A v týhle formě je už přes hodinu." (...) "Copak je blbej? Proč to má opakovat?" (...) "Strategie je to skvělá." "Strategie ano, ale co ten stratég?" (...) "Rozdávám si to s ženou toho vola, co mě už tolik měsíců tejrá..." (...) 7/10