Hračka (1976)

Máte rádi hořkosladké komedie? Tak Hračka je možná právě pro vás. V chytrém příběhu komediálního génia Francise Vebera se prolíná satira na korporát s drtivým pohledem na rodičovství. Pierre Richard tu není popletou, ale člověkem, který střídavě přijímá a rebeluje proti své úloze ve společnosti. A při té příležitosti se jen tak mimochodem snaží dělat náhradního otce dítěti, jehož skutečná rodina nabízí jen materiální zázemí bez schopnosti pochopit jeho klukovskou duši. Hodně legrační i mrazivé zároveň.

Jako dítě jsem to miloval a přišlo mi to neuvěřitelně vtipné. Humor Pierra Richarda byl na hraně, ale jako dítě jsem tomu rozuměl. Nedávno jsem ho viděl jako dospělý a uvědomil jsem si, že ta skrytá společenská výtka je vlastně strašně na škodu a že kdyby to točili v Hollywoodu, netrčelo by to tolik. Ten film asi už vidět nemusím, ale díky tvůrcům za hezké dětství a osvěžení vedle českých blockbusterů Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci a dalších.

Zdalo by sa, že je to len ďalší z množstva filmov, kde Pierre Richard hrá blbca. Je tu ale veľký rozdiel, že tu nejde o blbca prirodzeného, ale o blbca z donútenia. Dosť netradičným, takým francúzskym spôsobom sa tu paroduje moc peňazí, ktorá sa zdá nekonečná. Toto je presne film pre tých, ktori si myslia, že Pierre Richard je hercom jediného charakteru postáv. ––––Stala se mi taková prapodivná věc... –––– Jsi odpornej nechutnej skaženej spratek a říkáš si o pořádnejch pár facek. –––– A máš to, rozbil sis ho. –––– Tatínek vždycky říká, že čtenáři se zajímají jen o naše mrtvoly.

Je to až děsivé jak je to stále i po 48 letech aktuální. Ať je to tehdejší kapitalismus a náš socialismus a po letech EU , furt to tam je. Korporace vždycky budou chtít jednoho podmanit a zlomit za hrozbu vyhození z práce. Dnes u nás možná víc než kdy dřív. Hrdost se nachází v každém jednotlivci, ale málokdo ji umí dát najevo...Za mě znovu obnovených 95%

Tento snímek jsem viděl poprvé a upřímně mě to velmi mile překvapilo. Začátek snímku byl takový vlažný a očekával jsem, že se bude jednat jen o další z mnoha ztřeštěností, kterých Pierre Richard natočil plno, ale o tom snímek tentokrát vůbec nebyl. Naopak, i když se to zpočátku jeví místy až jako hloupost, má tento film v sobě určité poselství. A sice to, že i když člověk má obrovský vliv, moc, nekonečné množství peněz a myslí si, že je pánem světa, neznamená to, že ho tak vnímají zejména jeho nejbližší a ti, od kterých uznání a respekt očekává především. Zkrátka a dobře, že lásku, pozornost, respekt, ale i lidskou důstojnost si za peníze nekoupí, ale musí si ji zasloužit zejména tím, jak se chová a jedná s druhými. Tento film mě opravdu velmi mile překvapil, a ač mám ty klasické ztřeštěnosti od Richarda ve většině případů taky rád, tak tenhle film řadím vůbec k tomu nejlepšímu, v čem Richard účinkoval. Hodnotím stoprocentně.