Potíže s Arizonou (1987)

Pomerne príjemná a v rámci svojho charakteru moc nesilená žánrovka, ktorá pri svojom špecifickom štýle zaujme už prostým vizuálnym vplyvom, resp. linajkovaním daných scén, čím si automaticky vytvorí k divákovi pomerne dôstojné puto udržiavania si jeho priazne. Kinematograficky výživný, aj keď skôr nenápadný kus, ktorý sa na základe jeho pôsobivosti a vynaliezavosti oplatí vidieť. Inak nič moc neponúka. Výstredné primárne scenárom.

Když se recidivista a policistka rozhodnou, že si pořídí dítě, nemůže to dopadnout jinak než totálně mimo mísu. A přesně to se stane v Potížích s Arizonou. Hlavní hrdina je notorický lupičHerbert „H.I.“ McDunnough– chlap s modrýma očima, knírem a pejzy, kterého pokaždé, když ho zavřou, fotí ta samá policistka, obyčejnáEdwina „Ed“. Z nějakého nepochopitelného důvodu se mu strašně líbí. Po jednom zatčení ji zastihne, jak brečí nad tím, že ji opustil snoubenec, a najednou to klapne. Vezmou se, nastěhují se do chudého mobilního domu uprostřed arizonské pouště a začnou si hrát na normální manželský život. Jenže Ed nemůže mít děti a adopce je v jejich případě utopie. A tak jednoho dne „náhodou“ narazí na zprávu o tom, že místnímu boháčiNathanu Arizonovise narodilo pět stejných blonďatých synů. Co byste udělali vy? Jedno děcko mu prostě ukradli! Zbytek filmu je jedna velká chaotická jízda plná nečekaných zvratů, bizarních postav a situací, při kterých se člověk směje nahlas častěji než se bojí. Obzvlášť když do toho vstoupí dva Hiho vězeňští kámoši – bratřiSnoatsovi– a jeden extrémně děsivý motorkář, který vypadá, jako by ho vyplivlo peklo samo. Coenové tady ještě trochu hledají svůj styl, takže příběh je dost jednoduchý a místy až naivně přímočarý. Ale sakra, ta energie, ty postavy a ty momenty, kdy se člověk musí smát nahlas (jako třeba ten dědek, co musí počítat do osmi set a zpátky), to prostě baví. 
Po druhém zhlédnutí bych ty čtyři hvězdičky trochu ztlumil. Pořád je to solidní, zábavná hovadina na odreagování, ale už je vidět, že bratři Coenové mají na kontě i podstatně ostřejší a chytřejší kousky (Fargo nebo Big Lebowski mluví sami za sebe).
Celkové hodnocení: 3,5/5

Brilantní crazy komedie, kde mají všichni IQ 80, dělají šílené věci, vedou absurdní dialogy, ale tváří se u toho smrtelně vážně. Takových filmů moc není. Trošku jako Bláznivá střela, ale není to postaveno na řetězení gagů a je to chytřejší. Člověk se u toho sice neřeže smíchy, ale čumí spokojeně s přiblblým výrazem. A to stačí. Jo, a taky je to všemi výborně zahrané. (Druhé zhlédnutí, první 10. 8. 2009)

Potíže s Arizonou jsem měl v mládí hodně rád, hlavně kvůli ultradrsnému jezdci z pekla, ulítlému ději a scénám a to jsem se přitom jinak Coenovkám úspěšně vyhýbal, ani nevím jak. A je to pořád parádní zábava, takový předchůdce všech těch Tarantinovek, Rodriguezovek atd... s různými týpky z krimi prostředí. Absolutně dokonalý Cage v roli nenapravitelného kriminálníka/loosera se zamiluje do policistky Hunterové, vemou se a zjistí, že nemůžou mít děti. A tak si jedno ukradnou a rozjíždí se děj kde je dvojice uprchlých vězňů (Forsythe, Goodman), jedna rodinka, jeden magnát a další. Místy crazy komedie (parchanti demolující dům), místy krimi a pohádkový konec. Netradiční hudba, kamerové jízdy, kulervoucí krádež plínek a finále... a ten ďábelský lovec stále rulezz :) Snad jediný film kde hrdinové ukradnou dítě a vy jim budete fandit. Silné 4*.

Coeni si evidentně ještě nebyli zcela jistě tím, jakým směrem se chtějí vydat. Sice i zde se objevují prvky pro jejich pozdější tvorbu zcela typické (vynořování Goodmana při útěku z vězení, dítě uprostřed silnice, případně návštěva nadřízeného s rodinkou), ale žánrově určitě nejde o černou komedii, spíše o crazy komedii. Sázka na Cage a Hunterovou v mých očích nevyšla. Herecky je zcela zastiňují Goodman a McDormandová, která má sice maličkou roli, ale o to větší háro a především herecký um.