Úplně beznadějný případ (1978)

Tento film jsem viděla úplnou náhodou, když jsem se jednu sobotu předčasně probudila a pustila televizi. Byl natočen v roce, kdy jsem se narodila, a tak jsem ocenila vhled do tehdejší doby - bydlení, vybavení bytů atd. Ano, je to tzv. jednohubka a ne příliš náročná, o to asi ani nešlo. Špičkové obsazení filmu dodalo šmrnc, herci pod rukou režiséra dokázali, že není malých rolí, když se správně zpracují. Já jsem se pobavila.

Tak jestli mne zde něco zaujalo, tak to byl naprosto nevýrazný výkon Bohdalové a hlavně Kopeckého, tak špatně jsem jej snad ještě hrát neviděl. Krampol nebo Veškrnka odehráli svůj standardní výkon, tedy nic moc, ale od nich se to ani nečeká a všechny zastínil Hlinomaz i když na to měl jen pár minut. Hodnotit úroveň scénáře nemá smysl a děj jen dokresluje nesmyslnost tehdejší doby.

S tvorbou režiséra Petra Schulhoffa som sa nikdy nevedel stotožniť. Nedokázal som sa naladiť s ním na spoločnú vlnu. Videl som jeho filmy "Příště budeme chytřejší, staroušku!", "Co je doma, to se počíta, pánové...", "Já už budu hodný, dědečku!" a "Já to tedy beru, šéfe...!". Každý z nich odo mňa dostal len slabé dve hviezdičky. Teraz som k tomuto kvartetu pripojil snímok z roku 1978 "Úplne beznádejný prípad". No a ani tentokrát som nebol spokojný. Jedná sa o televíznu normalizačnú komédiu, ktorá je ešte nudnejšia a nepodarenejšia ako tie tituly, ktoré som tu vymenoval. Toto bolo naozaj len zúfalé varenie z vody. Nezachránili to ani známi herci, ktorí boli obsadení do hlavných úloh. Kde niet čo hrať, tam nepomôžu ani kvalitní herci. Pán Petr Schulhoff si týmto brakom u mňa definitívne potvrdil post mizerného režiséra. *

Petr Schulhoff uměl i lépe. Tentokrát zažil jednu z drobných tvůrčích krizí. Ty nejlepší nápady už totiž ze svého (komediálního) rance vyházel ve svých četných filmových projektech. A tak trochu spoléhal na to, že televizní scenáristickou rutinu v celé své nahotě kulantně přebije ústřední hvězdné herecké duo. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký coby manželský pár potýkající se s bytovou krizí své doby ovšem odevzdali pouze to nezbytně nutné. Takže v podstatě svým nevelkým zaujetím a přístupem podtrhli rutinu, která juká z každého kouta jejich nevábných bytů. A to zdaleka není vše. Přinejmenším je krajně podivné, že manželský pár, který je tak profesně na výši, přebývá v bytech tak podřadné kategorie. A navíc manželé žijí odděleně. Pakliže mělo na tom být cokoliv komického, tak mně to jaksi uniklo, v lepším případě mně účel zůstal skryt. V žádném případě film nebyl nikterak hloupý, navíc přece jen herecká plejáda ve vedlejších rolích místy vykřesala cosi zábavného, takže se tento televizní počin vyšplhal do průměr. I tak je s podivem, že se Schulhoff spokojil se standardním (prů)během svého (normalizací postiženého) dílka a nepokusil se případně ani o výživnější satirickou tóninu, na které mnohdy brilantně balancoval ve svých rozličně plodných tvůrčích obdobích. Na tenhle jeho spíše komicky těžkopádný výtvor nebudu vzpomínat s velkým nadšením. 5/10

Můj oblíbený Milda Kopecký radí v manželské poradně a Jiřina jako jeho manža je radní a oddává. Oba mají svůj byt a snaží se ho celou dobu vyměnit za jeden. To je to, co se dneska už ani snad neděje, tohle ta mladší generace už ani nebude chápat. A když už to vypadá na výměnu, tak ten druhý pár se usmíří... ale asi není všem dnům konec, hlavně že se mají rádi. Je to taková příjemná televizní komedie na nějaké do sobotní odpoledne, když venku prší.