Strach (1963)

Ve filmu se po 51:35 při hledání zakopané mrtvoly poměrně detailně objeví forenzní pachová sonda, kterou si nevybavuji, že bych kdekoli jinde kdy viděl. Stejně tak o necelých deset minut později velice zevrubný pohled na aplikaci luminolu k odhalení stop krve. To jsou spolu s hereckým obsazením hlavní přednosti. Příběh je však navzdory místy až zázračné rychlosti policejní práce zbytečně natahovaný a překombinovaný, což dokládá v závěru podivné napojení na špionáž s jemně ideologickým rozměrem.„Vjezd je potvora, kumšt zarejdovat. … Ale umí to vodit!“

Hodně fajn kriminálka se skvělým obsazením. Brzobohatý v té své prime éře mohl klidně hrát parťáka McQueenovi a bylo by to úplně v pohodě, nicméně se narodil do naší zemičky a bohužel svojí prime éru prožil za socialismu. Hrušínský je klasicky perfektní a prej v těch dalších je to ještě všechno na jiném levelu, takže se na to těším a zkouknu je všechny. Ta atmosféra tohohle filmu je fakt silná a ikdyž jsem v té době nežil, tak jako by mě to tam poslalo. Případ nic extra, ale není to tak mírňoučké jako Pitaval a na tu dobu je to celkem brutal. 8/10.

Takový nemastný neslaný, spíš blbý. Soudruzi nám sice předvedly všechny kriminalistické výdobytky lidově demokratické doby, ale bylo to tam tak nějak hozený (podobně jako product placement v nynější době), že to působilo spíš rušivě. Ideologická zápletka, kde se z kšeftařů s "pornografií" vyklubou zahraniční agenti. Soud na konci měl bejt jako co? Teda velká ideologická sračka. ZlatejHonza.

Musím přiznat, že po počáteční nedůvěře mě film nakonec zaujal tak, že jsem přestala umývat nádobí a dokoukala do konce. A za ten překombinovaný, až nepochopitelný konec hvězda dolů. 
Oceňuji herecké výkony hvězd Hrušínského a Brzobohatého, ale mnohem víc se mi líbilo herectví všech těch vedlejších malých rolí, kterým jsem věřila každé hnutí v obličeji. Pro ně odpouštím drobné nesrovnalosti ve scénáři. 
Strach není film, ke kterému se vêdomě, s potěšením vracím. Ale když ho jednou za rok dávají v televizi, podívám se.

"Tak si to seřadíme ještě jednou." "Po kolikátý už."Začiatok kriminálnej série o majorovi Kalašovi, ktorá vychádza z francúzskej školy kriminálneho filmu (predovšetkým zo série s komisárom Maigretom). Prichádza s pekne zamotaným, pútavo podaným prípadom, ktorý sa snaží rozlúštiť dvojica charizmatických vyšetrovateľov major Kalaš (výborný Rudolf Hrušínský) a nadporučík Varga (veľmi dobrý Radoslav Brzobohatý). Sústavne zamračeného, prísneho Hrušínského (inak ma prekvapilo, aký bol v tom čase pri tele) upodozrievam, že sa tak trochu inšpiroval strohým prejavom Jeana Gabina (Maigret), čo ale rozhodne nie je výčitka. Obaja vyšetrovatelia preukazujú pri riešení prípadu svoje mimoriadne schopnosti, pričom tvorcovia dávajú dôraz na autentické zobrazenie práce polície (veľmi zaujímavý popis vyšetrovacích postupov). Keď sa však už zdá, že je všetko jasné a prípad sa môže uzavrieť, príde vážnejšia nezrovnalosť a môže sa začať odznova. V ďalších rolách ma ešte zaujali hlavne Bohuš Záhorský (vedúci Fotografie Bohumil Pacer) a Václav Lohninský (zástupca vedúceho Hadraba). Hoci má snímka ten správny tragicky temný podtón (a žiaľ aj podtón ideologický), úroveň tých najlepších dielov série ešte nedosahuje (tie dva najlepšie majú prísť hneď vzápätí).