Bohouš (1968)

Čiernobiely český snímok "Bohouš", ktorý v roku 1968 natočil režisér Petr Schulhoff, je príkladom minimalizmu pretaveného do nadčasovej televíznej mikro komédie. Dvaja herci (Jiří Sovák, Vladimír Menšík), jedna herečka (Zdena Hadrbolcová) a jeden veľký psisko (bernardín Baldur). Krátkometrážna, ani nie polhodinová minutáž, komorné prostredie horského hotela, a jednoduchý námet. To je recept na pohodovú zábavu. Stávka o to kto na posedenie toho viacej dokáže stráviť. Vladimír Menšík alebo pes Bohouš? Kto vyhrá tento šialený jedálenský duel? Kto z nich bude víťazom tejto žranice? Je to veľmi príjemná a chutná televízna jednohubka. Tak nech sa páči, dobrú chuť. ****

Jednoduše guilty pleasure. Každý rok kolem Silvestra si kolem sebe nandám tolik dobrot, že i Bohoušek by musel polknout nadvakrát, a žeru a žeru a čumím a čumím. V tomhle jednohubkovém kraťasu, který se dá stihnout mezi vykrkáním oběda a mazáním dalších vek na chlebíčky, funguje velmi dobře chemie mezi postavami, komorní koncert skvělých komiků (a myslím, že třeba Hadrbolcová se více než jednou kousala do rtů) a je tam atmosféra. Je to milé, vtipné, přehnané přesně na hranu snesitelnosti, a také nějakým způsobem až "útulné", domácí, bezpečné... Zkrátka všechno, co tehdejší režim nebyl, i když náznaky v 68 tam byly. Časem se z toho stala jakási falešná vzpomínka na něco, co nebylo, a přesto si to za rok pustím znovu.

Tento improvizační koncert Menšíka s Baldurem a Sovákem jsem viděl naposledy během svého dospívání. Dávali to tehdy minimálně jednou za rok na Silvestra. Od té doby už silvestrovské veselice v televizi nesleduji, ale včera mi existenci této komedie připomněla jedna zdejší diskuze. Našel jsem si ji na YouTube a po mnoha letech pustil. Přinutila mě zvědavost, jestli bude na mě pořád fungovat jako tehdy. U mnoha filmů, které se mi v dětství líbili, objevím po letech, že to nebyla zas až taková sláva, jak se mi kdysi zdálo. Toto naštěstí není ten příklad. Pořád to funguje na plný počet. Doporučuji.

Legendárny kraťas, ktorý je určený ku konzumácií čohokoľvek a u ktorého príde vlastne najviac zaujímavý vývoj kariéry režiséra. V roku 1966 natočil najlepšiu československú detektívku a zároveň jeden z najlepších československých filmov, a to Vrah skrývá tvář. A od roku 1974 prepol na komediálny žáner a začal chrliť rodinné skopičiny typu Hodíme se k sobě, miláčku...?, Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“, „Já už budu hodný, dědečku!“, Co je doma, to se počítá, pánové..., Příště budeme chytřejší, staroušku!

Bohouš patří ke klasice československé a posléze i české televizní silvestrovské zábavy. Televize ho dávají opakovaně každý rok a drtivá většina diváků na něj nedá dopustit. Mě samotného dlouho míjel. Když jsem si ho konečně pustil, řekl jsem si fajn zábava, ale zase žádný zázrak a dal mu tři hvězdy. Pro napsání komentáře jsem si jej zopakoval, jestli jsem hodnocení přeci jen nepodcenil. Nepřijde mi to a stále mu nechám tři hvězdy za fajn zábavu. Ten kultovní status u mě zkrátka nemá a žádný sentiment ani nostalgie se nekoná. To jsou dle mě hlavní příčiny lehkého nadhodnocení. Ač mám Menšíka se Sovákem velmi rád, tak si myslím, že tohle je v jejich tvorbě průměrný kraťas a mají hodně podobných a taky hodně lepších věcí. Bohouš ale rozhodně špatný není. Pokud ho ještě někdo neviděl, ať to napraví. Jen jej nepotřebuju vidět stále dokola každý rok.