Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976)

Za mňa komédia trochu pritiahnutá za vlasy. Pripomína mi to výrok Chazza Palminteriho v komédii Analyze This, kde hral mafiána a povedal: "Na aký film by som šiel? Samé strieľačky a mŕtvoly, to si dosť užijem v práci." Takto som sa ja pozeral na konflikty dvoch susedov v jednej bytovke, pritom sám tých konfliktov mám dosť a úprimne už plné zuby. Výkony Kopeckého Janžurovej, Zázvorkovej, Peterku sú výborné, to bol proste jeden týpek za druhým (Iva Janžurová ešte stále je), ale ten dej mi prišiel trochu ujetý. Dalo sa, neohúrilo, ani neurazilo, proste priemer.

Výborná komedie zachycující lidskou závist a hamižnost.Miloš Kopeckýabsolutně exceluje napříč celým filmem a k tomu ho doplňují další skvělý herci. Jasných5 hvězda90%. Oblíbené hlášky:A tady vidíte to nivó. Kdo je? Tady Karkůlka! Asi trošku bumbal... Bumbal? To asi nebyl sám... Postav tu americkou pračku na zem. A máš z toho omeletu!

Existují komedie, které vyčpí s první změnou nálady doby, a pak jsou ty, které přežijí generace. Zítra to roztočíme, drahoušku…! patří k těm druhým. Je to film, který se směje lidské malosti s chutí a přesností. Zápletka je prostá a právě proto účinná. Důchodce Evžen Novák si přivydělává jako komparsista. Jednoho dne, když se vrací z natáčení, utrousí na pavlači směrem k sousedce Aleně Bartáčkové lehce jízlivou poznámku o možné manželově nevěře. Žert, který by za jiných okolností vyšuměl, se promění v rozbušku. Karel Bartáček si podobné narážky nenechá líbit a slíbí pomstu. A tak začíná sousedská válka dvou rodin, která se stupňuje v sérii stále rafinovanějších naschválů. Označovat film za politicky poplatný normalizaci je zkratkovité. Lidé se chtěli smát – a potřebovali se smát. Humor byl ventilem, jímž unikal tlak šedivé reality. Pokud bychom chtěli být přehnaně přísní, mohli bychom za „poplatné“ označit téměř vše, co tehdy vzniklo, s výjimkou několika odvážných titulů šedesátých let, které skončily v trezorech. To by však znamenalo ignorovat samotnou podstatu komedie jako žánru. Ano, není to intelektuální satira tandemuZdeněk SvěrákaLadislav Smoljak, která dokázala absurditu systému zachytit s chirurgickou elegancí. Film však stojí na jiném principu: na situační komice francouzského střihu, na precizním rytmu akce a reakce, na gradaci, která i po padesáti letech vyvolává salvy smíchu. Bere si na mušku bytovou nouzi, nedostatkové zboží, automobily, referenty národních výborů i malicherná napomenutí za narušování občanského soužití. A přesto – nebo právě proto – cenzuře i některým dnešním kritikům uniká jeho jemně podvratný tón. To podstatné je totiž nadčasové. Česká závist není otázkou režimu. Dříve šlo o barevnou televizi, dnes o fotografie z exotické dovolené na Instagramu. Mechanismus zůstává stejný. Pokud odfiltrujete dobové reálie, zbude čistá esence lidské malosti: potřeba „mít víc než soused“ nebo – ještě lépe – zajistit, aby soused neměl víc než vy. Bartáčkovi představují ty, kdo „mají“. Jsou to konzumenti toho, co tehdejší režim sliboval, ale málokdo na to dosáhl bez známostí. Novákovi jsou ti, kdo „trpí“, a svou závist maskují voláním po spravedlnosti. Jejich touha po rovnosti není touhou po všeobecném blahu, ale snahou, aby se Bartáčkovi neměli lépe než oni. Film tak připomíná starou anekdotu o muži, který se modlí, aby sousedovi chcípla koza. A pak je tu herecký koncert.Miloš Kopeckýhraje s aristokratickým odstupem; jeho cholerická povaha je téměř noblesní. Jeho podrazy nejsou výbuchy primitivní zloby, ale promyšlenými tahy hráče, kterého ta hra vlastně baví víc než výsledek.Stella Zázvorkováje zosobněním sousedky, která vás probodne pohledem v samoobsluze. Její přirozenost a schopnost vracet smeče s naprostým načasováním vytváří s Kopeckým chemii, již nelze naučit – ta se musí potkat.Iva Janžurováje živel. Její mimika, hysterické výpady i medový tón, když intrikuje, jsou malými hereckými lekcemi. Každou scénu si přivlastní s lehkostí, která působí spontánně, ale je výsledkem dokonalé kontroly. AFrantišek Peterkazosobňuje bodrou, lehce omezenou mužskou sílu. Jejich manželství funguje na principu italské domácnosti: hlasité, fyzické, neustále v pohybu. Energie mezi nimi je téměř hmatatelná. Právě proto Zítra to roztočíme, drahoušku…! nezůstává jen archivní kuriozitou, ale živou komedií, která dokáže rozesmát i dnes. Smějeme se sousedům – a tiše tušíme, že se smějeme i lidem ve svém okolí.

Maloměšťácky laděný film který hned tak nezestárne. Ono stačí změnit postavy a prostředí, a máme z toho příběh jako z dnešní doby. Akorát naschvály by se jaksi přizpůsobili dnešním technologiím. Lidská žárlivost a lakota jsou témata která tu zůstávají s námi od pravěku, a v korpusu se nemění. Jak se k tomu na rozhovoru k DVD vyjádřil František Peterka: Proč dnes čteme Shakespeara, není to proto že bychom, četli příběh, ale pro ty lidské vlastnosti, které se nemění. A režisér Schulhoff tyto vlastnosti využíval ve svých filmech, a proto tento film dávají dodneška (pouze parafráze). Co bych filmu vytkl je jeho časová poplatnost. Čímž myslím, když se v polovině filmu stěhují nenávidění sousedé do paneláků, tak se to bere jako nějaká samozřejmost, žertíky pokračují dál, ovšem v jiném prostředí. Takové slabší místo v jinak pěkném filmu který jsem si moc užil.

30% Nedůtklivé, závistivé svině si dělají naschvály a hrají si na něco, čím nejsou. Strašná „sranda“. Asi pokus o bláznivou komedii spojenou se satirou. Snad ještě víc mě ale nebavil silný normalizační, propagandisticko-kritický podtext. Aneb není důvod brečet nad vystěhováním a zbořením historických domů v centru Prahy s WC a vodou na pavlači, když za to dostanete moderní metro (od 1974) a moderní byt v paneláku, kde si určitě i lépe porozumíte. Ale samozřejmě kvalita nového bydlení a jeho okolí by měla být vyšší a dostupnost nájmů lepší...