Vím, že jsi vrah... (1971)

Sympatická dvojice vyšetřovatelů. Cupák v roli náčelníka svého o dost staršího kolegy. Poněkud nesourodý vztah mladého dravce a zkušeného ostříleného vlka vyvolává spoustu jiskřivých situací, které působí ale velmi přirozeně a přidávají filmu na věrohodnosti. Nejhezčím momentem je, když Moučka nabídne mladíkovi tykání, i když mu už před tím v afektu (jistě víckrát) tykal. Skvělý výkon obou herců v hlavních rolích. Ohromě to zde sluší Marii Málkové. Skvělá hudba dotvářející napínavou atmosféru. Hlášky: „Ta holka se ti líbí, to by poznal i krokodýl.“ „Prosimtě…“ – rozhovor obou detektivů hned poté, co si začali tykat. Symbolika: 28:00 – Brzobohatý – merkel sign; dlouho mu to trvá, neví, jestli jo nebo ne, ale nakonec ho tam přeci jen hodí.

Myslím, že tři hvězdičky pro tento film je akorátní hodnocení. Celý ten případ, provinění, motivy byli dobré. Kamera, prostory a obzvláště ten úvodní záběr měli slušně našlápnuto, ale forma vyprávění, respektive odkrývání děje, mě připravila o to wow při odhalení vraha, okolností apod. Rozumím záměru, proč jsme od začátku znali tvář vraha a posléze odkrývali, co všechno za tím stálo, nicméně mě to neusadilo napětím do křesla, spíš naopak...  Krimi filmy P. Shulhoffa zbožňuji, leč toto byl mírný úkrok vedle.

Pokolikáté už se dívám na Schulhoffovu černobílou detektivku... Vždy mě pohltí. Vím, že jsi vrah nepatří k těm nejnapínavějším, vraha známe a v roli Marie Málkové tušíme zradu od začátku. Krimi žánr se zde proplétá se sondou do středostavovské rodiny žijící v materiálním dostatku, přesto citově chladné, se spoustou lží. Nevěra, žárlivost, peníze. Pochmurnost příběhu umocňuje obraz. Tmavé interiéry, exteriéry bez slunce. Hudba Pavla Blatného se v Schulhoffových detektivkách osvědčila. Spolu s dialogy se dá film poslouchat jako rozhlasová hra. Po mnoha dobových filmech natočených v současnosti si zase uvědomuji, jak zajímavě jsme my nebo naše mámy chodily v sedmdesátkách oblékané. Ve filmu vidíme i krásné dámské spodní prádlo. Pro kostýmní výtvarníky navrhující kostýmy pro film z těch temných let mám radu. Koukněte se na autentické filmy té doby. Chválím Eduarda Cupáka, je vždy charizmatický, přitažlivý svým hlasem. Marie Málková v roli spící panny přehrává, ale sluší jí to.

Detektivky, v nichž známe od začátku vraha, musí mít v sobě něco překvapivého, co divák odhaluje teprve postupem času. V tomto případě je to rozuzlení (a zodpovězení otázky, kdo stál minimálně nepřímo v pozadí dvou ze tří vražd, v celku překvapivé. V tomto směru tedy spokojenost. Co mě též velmi zaujalo byla místy až hororová hudba Pavla Blatného. Když třeba vrah likviduje své oběti, zní jen takový tepavý rytmus. Dost síla. Z obou kriminalistů mi přišel určitě zábavnější Jaroslav Moučka, který svými hláškami místy doslova perlí. Eduard Cupák mi na detektiva přišel trošku moc uhlazený. V porovnání se Schulhofovou série s majore Kalašem tomu možná něco chybí, ale jinak je to furt nadprůměrná detektivka.

Schulhoff tyhle kriminálky uměl. Tady se nemohl opřít o vynikajícího Hrušínského, ale musel si vystačit s méně talentovaným a daleko méně charismatickým Cupákem. Dojmu to neublížilo a zápletce to spíš pomohlo, protože vždy sebejistý Hrušínský by naivního oblouzněného vyšetřovatele takhle krásně nezahrál. Nápad režiséra obsadit typově velmi podobné herečky je vynikající.