Diagnóza smrti (1979)

Hodně tomu ubližují nemocniční scény. Je to spíš nemocniční drama než kriminálka. Také jde hned od začátku vytušit, že ten řidič, nebo jeho stará do toho budou nějak zapojeni. To tomu taky moc nepřidává. A do třetice všeho zlého barevná kamera a normalizační prostředí filmu definitivně lámou vaz.Rudolf Hrušínskýse svým minimalistickým projem opět geniální. Bohužel to ale tentokrát stojí čistě na něm.

Už začátek, kde výčepák točí pivo jako totální prase, říká hodně o kvalitě dílka. (Ne, že by za bolšána bylo pifko nějakou extra lahůdkou, ale ve schopnosti to natočit to nebylo. Narozdíl od schopnosti to natočit v případě tohoto filmu. Následuje spoustu nepochopitelných reakcí a kupodivu prvoplánových podezřelých. Česká krimi je protimluv! Celá tahle série mi přijde jako neskutečně přeceněná hovadina. P. S. Kalaš je tam za totálního moulu. Narozdíl od nás, kteří to vime od začátku. A nepochopitelný MUDr.?: "Je to absurdní!" A nakonec morální resume. Zvracím!

Nepříliš zábavná psycho krimi se spoustou nechtěně legračních momentů, Co mě vždy spolehlivě pobaví, to je scénka, kdy si vyšetřovatelé prohlíží fotografie z místa činu, kde našli tu těžce raněnou holku, která později zemřela v nemocnici a ona na nich leží na zemi a kolem ni jsou rozmístěná čísla. Času na odvoz na sál dost ........ :-D

Hned ze startu se objeví výraznej záblesk režijní geniality Petra Schulhoffa. Od začátku do konce to má podmanivou atmosféru podtrženou erotickým šepotem majora Kalaše. Příběh/ případ působí maličko naivně a dal by se opsat slovy klasika: Když se u nás holky poperou, tak jenom nožem, a nebo sekerou. Na to, že je to starý jak Metuzalém, je to ale furt dost dobrý.

"Takže od této chvíle už vlastně vyšetřuju vraždu."Posledná kalašovka (prvá a jediná farebná), nakrútená s väčším odstupom času od ostatných. Hoci tu viaceré poznávacie znaky série sú stále prítomné (najmä zaujímavo zamotaný vražedný prípad s niekoľkými zvratmi, pekne znepokojivá hudba z pera Pavla Blatného, či výborný Rudolf "Kalaš" Hrušínský), tento diel už ani zďaleka nemá tú pôvodnú atmosféru, je akýsi mdlý, bez náboja. Po štyroch dieloch, z ktorých dva sú dobré a dva výborné, tu tak máme jediný diel, ktorý je dočista priemernou záležitosťou, typu tuctovej televíznej inscenácie. Čo mi doslova udiera do očí i do uší sú vskutku podivná zostava (málo známych a nevýrazných) hercov s topornými prejavmi (na čele s hroznou Drahomírou Hofmanovou v role Linhartovej) a neuveriteľne divné dialógy, nezáživné a príšerne strojené (to samozrejme do značnej miery súvisí aj so spomínanými hercami, ktoré dané repliky vypúšťajú z úst). A takí Rudolf Hrušínský a Petr Čepek (Tomáš Bártl) sa tu môžu snažiť, koľko chcú, ale tú pachuť už proste nezmyjú. Napokon ani ten príbeh tentokrát za veľa nestojí (snáď s výnimkou jedného zaujímavého zvratu po rozhovore s majiteľom chaty) a moc mu nepridáva ani to, že sa jeho veľká časť odohráva v nemocničnom prostredí.