Uchovat si tvář (2004)

Už ten nový film od Alice Wu (The Half of It) byl výborný, tento byl ještě daleko lepší. Skvělá studie uzavřené komunity, kde morálka hraje velkou roli, skvěle vztahově postavené, výborné interakce mezi postavami. Bylo to takové opravdové, věřil jste jim to, ať to bylo ve vztahu matka – dcera, děda – vnučka (dcera), holka s holkou. Výborně se tam pracovalo s lokací, ten New York tam byl fakt pěkný.

To jak čínský drbny řeší co jí, aby nebyly tlustý, to prozrazuje proč jsou krásný i v pozdějším věku. To jak asiati neustále řeší hlednání partnera podle toho co má a co dělá, taky neni špatný. Ale křečovité držení se tradic to nemusim. Vyloženě k smíchu bylo jen pár scének, je to spíš úsměvný film. Ale ta nálada byla parádní, navíc žádný americký klišé a patos. Prostředí taky fajn. A ty holky...když já ty asiatky miluju. Neumim jinak. Fakt.

Príjemný film bez vypätej scény alebo niečoho, čo by to posunulo to tragicko- dramatickej roviny. Hoci sú tu situácie a chvíle, kedy postavám nie je všetko jedno, jedná sa skôr o príjemnú, úsmevnú a hlavne nenásilnú komédiu s lesbickou tématikou. Herci v pohode, rovnako aj mini situácie - pozeranie telenovely, prvá pornokazeta alebo finále alá Amerika. V konečnom dôsledku má film ale výrazne americký naratív. Ale nevadilo mi to. Nejedná sa o žiadne veľdielo a Alice Wu si potrebovala v tomto prípade natočiť film v ktorom by sa mohla vyspovedať? ale má to v sebe veľa pozitívnych aspektov a vďaka tomu sa to stáva pozerateľným a v určitých chvíľach aj ľudským. Sú filmy, ktoré chcú byť podobne ladené a dopadnú podstatne horšie. A obidve hlavné dejové línia ( matka/dcéra ) sa skvelo dopĺňajú a každá má v sebe množstvo úsmevných miest. Na zabitie večera viac ako dostačujúce.

Nástin děje byl docela zajímavej: Americkej film plnej číňanů v Americe, režírovanej číňankou, o 48 letej těhotnej vdově (odmítající říct s kým) s dcerou, která je na holky versus tradiční čínský hodnoty, který se s tímhle ani trochu neztotožňují. Absolutně neznámý film se pro mě stal velkým překvapením. Je to v podstatě romaťák, skoro až doják řekl bych, okořeněný občasným humorem, kterej mě svojí bezelstností velmi mile překvapil. Režisérka šikovně a jistou rukou skládá jednotlivé scény, až se nechce věřit, že je to její debut.

Největším potěšením je film, o kterém nic nevíte, nic od něj nečekáte a on se před vámi z nenápadného poupěte rozvine do úžasného omamného květu. Tak jako neskutečně pohodovýSaving Face, vybudovaný na amerických základech a využívající klasických „hollywoodských“ postupů, do nichž však vnáší tradiční prvky asijské kinematografie. Výsledek je překvapivě soudržný, poutavý a přes jistou hollywoodskou doslovnost současně asijsky jemný a civilní, střídmý v kulisách, promyšlený v detailech a nesmírně emotivní. Dojemný, přitom nesentimentální, oslovující nejen srdce množstvím emocí, ale i rozum celou řadou nahozených otázek na téma morálky, tradic, života, lásky a rodiny. Navíc se to vše daří poměrně dobře držet na uzdě v rovině uvěřitelně přirozenosti, která se zdánlivě bez námahy vyhýbá typické idealizované poloze sladké hollywoodské romantiky. A když si vezmu, že jde režisérský debut, nezbývá než smeknout.