Tvár v okne (1963)

Úžasné dialógy, krásna slovenčina 60tych rokov, páni herci - aj z Čiech (Heger, Štěpanek, Pešek...) "Milá pozornosť._ Parker_ Ale čínsky_ Myslím. Trocha tenko píše. _ To sa vyderie..." "Mne je tu dobre. Zvykol som si na toto mestečko. _ Ale mestečko si nezvyklo na vás..." "Vezmite si poriadne topánky! _ C'est Si Bon, pán doktor._ Viete vôbec, čo to znamená...?" "Stali se věčší omyly v dejinách. Napŕiklad, že opice slezla ze stromu a bylo ji tam dobře..." "Mne nemůže nikdo urazit. Když mluví pravdu, tak to uznám a když kecá, tak si ho nevšímam." Pobavilo ma ako si lekári pofajčievajú v nemocnici na chodbe a ohorok hasia prišľapnutím na podlahe...- zlaté šesťdesiate.

Nová vlna. Styl, kterému jsem nikdy nepřišel na chuť, podobně jako třeba kubismu v malířství. Když neumím malovat, maluju kubisticky. Když neumím točit, točím v nové vlně. Čest výjimkám. Zde byla dobrá dle mého soudu jen prostřední povídka. Asi hlavně díky obsazení. Mno... Jedná se o autorský film, tak dle svého zvyku na hodnocení přidávám.

Tvár v oknerežiséraPetra Solanaz roku 1963 patrí k raným počinom (česko)slovenskej novej vlny. Relatívnu politicko-spoločenskú uvoľnenosť dekády badať aj v troch poviedkach, z ktorých sa skladá - Žalobca, Obhajca a Sudca. O nich vo všeobecnosti platí, že majú vzostupnú kvalitatívnu tendenciu, pričom každá z nich nazerá na odlišnú podobu medziľudských vzťahov v kontexte súdobej spoločnosti. Ako to pri novej vlne býva "zvykom", aj v tomto prípade je obsahová stránka filmu sčasti filozofická, sčasti existencialistická, sčasti ide o drámu a sčasti o komédiu s jemne "čiernou" príchuťou. Najpodstatnejšie ale je, že Solanovo dielo aj vďaka dobre napísanému scenáru dokáže zachytiť autentickú atmosféru doby (čo mu pomáha dokresliť kvalitná a zaujímavo zachytená výprava) s tým, že mnohé problémy (ak ich tak možno nazvať) postáv - jednotlivcov aj spoločnosti ako takej - sú, paradoxne, nadčasové. Vďaka tomu sa môže divák do väčšej či menšej miery aj po mnohých rokoch stotožniť s obsahom filmu a utvrdiť sa v tom, že ľudská nátura sa naprieč epochami či režimami až toľko nemení. O to väčšia škoda potom je, že snímke ako celku chýba malý kúsok k tomu, aby sa "vyšvihla" o jednu kvalitatívnu úroveň vyššie.Tvár v okneje napriek tomu slušným reprezentantom (česko)slovenskej novej vlny - baví atmosférou aj silným hereckým obsadením, ktoré tvoria viaceré z najväčších domácich umeleckých mien. Ak by sme mali vyzdvihnúť iba jedno, musí to byťLadislav Pešekako sudca zo záverečnej poviedky.

"Čest práci, soudruzi."…Inu příběhy ze života nejsou vždy jen radostné a šťastné, ale dokáží být i pěkně trpké, nespravedlivé či v nich převládá smutek a zloba. Tahle trojice povídek mě sice nějak závratně u srdce nechytla, ale nelze jim upřít velmi slušné zpracování, stojící nejen na hereckých výkonech, ale i zajímavých dialozích a svým způsobem i atmosféře a jisté formě poučení. A to dokážu ocenit. Díky za další zajímavý tip v rámci VRK nabídky.

...Film na něhož jsem narazil v diskuzi VRK... ŽALOBCA, OBHAJCA, SUDCA. Tyhle tři postavy se mnohdy střetnou v reálným životě a tentokrát jsou to i názvy tří povídek který film Tvár v okne nabízí. Mně osobně se líbily všechny tři povídky. Každá z nich měla něco do sebe. Kvalitativně jedna lepší než ta další. Což znamená, že jsou seřazeny od „nejhorší" po nejlepší. A kdybych to měl vystihnout jen velmi stručně? Je to o lidech, vztazích a tím jak spolu dokážeme či nedokážeme vycházet... 4hvězdy