Toxické děti (1980)

Největším problémem filmu Toxické děti je ten, že jde o film děsně nezáživný. Musím pochválit hudbu, a ani ten nápad na tento film špatný není, ale hřebíčkem do rakve je finální provedení filmu. Zpočátku jsem měl naděje, že by se mi tento nízkorozpočtový film možná mohl líbit, ale bohužel ne. Čím déle film hraje, tím nudnější je. A když měli děti vraždit svýma rukama (na kterých jsou černě nalakované nehty) lidi kolem, tak byli pomalí jak zombíci, a tak nějak mi to chvílemi přišlo spíše úsměvné, než temné. Bohužel vám tento film nemůžu doporučit. A pokud vás film zaujme obalem tím, že ho uvádí Troma entertainment, tak to taky není pro vás film, protože kdyby to nebylo napsáno na obalu, že to uvádí Troma, tak bych ani nepoznal, že jde o film, který má s ní něco společného. Atmosférou mi tento film hrozně připomínal horor "Znamení vlka" (1972).

Snímok "Toxické deti" (The Children) ponúka v rámci filmovej horrorovej tvorby špecifický, nie celkom bežný námet. Podivná skupinka detí, ktorá šíri strach, zlo a smrť v malom vidieckom meste Ravensback. Zatiaľ na mňa v tomto ohľade najviac zapôsobil titul "Mestečko prekliatych" z roku 1960 a jeho remake, ktorého sa v roku 1995 chopil John Carpenter. To ale je predsa len trošku o inom. Toxické zombie detičky režiséra Maxa Kalmanowicza z roku 1980 sú o poznanie slabšie. Je to nízkorozpočtový béčkový film, ktorý dnes dokážu oceniť asi iba milovníci starých amerických horrorov, natočených v osemdesiatych rokoch minulého storočia. Čiže ja som bol vcelku spokojný. Nie je to žiadna kultová záležitosť ako spomínané "Mestečko prekliatych", ale za pozretie to stojí. **

Věděl jsem do čeho jdu. Už jsem ten film kdysi viděl. Mám dokonce i za to, že tenhle film mám někde na levným dvd z trafiky a kdyby se mi chtělo pohledat(což se mi nechce) tak ho najdu. Ale jelikož jsem zde film neměl ohodnocenej tak jsem si dal repete. Toxické dětičky natahujou ručičky. Objetí dojemné bývá ale smrtelné. 3hvězdy

„Zásah! Právě jsi dostal mrtvého psa!" Podobné snímky mám rád, tenhle však opravdu zestaral. Motiv je jednoduchý - z jaderného reaktoru unikne záření, a co čert nechtěl, děti se promění v chodící opékače topinek, tedy lidí. kromě dospělých můžou totiž uškvařit i jiné děti, což jeden hloupý chlapeček také pozná. Film se z větší části skládá z hledání, nahánění, pátrání, což by nevadilo, kdyby si držel napínavou atmosféru. Jinak jde o v hororu jistě drsné momenty, kdy ustaraná maminka obejme svoji ztracenou a nalezenou holčičku a při tom se mění ve škvarek. Solidní masky, postupná proměna obětí - budiž, dalo se, gore ne. Očekávaný závěrečný obraz si zaslouží půl hvězdy (byť jsem čekal ručičky deroucí se z břicha), jako celek ovšem zaokrouhluji dolů. 2,5*

Mírně mě irituje, kolik lidí v souvislosti s tímto snímkem bezmyšlenkovitě skloňuje slovo Troma. Přitom Troma Entertainment se vznikemToxických dětínemá absolutně nic společného, pouze tenhle film po desítkách let „vyhrabali“ a vydali na DVD, za což jim v mých očích samozřejmě patří dík, ale srovnávat ho s originální produkcí této svébytné společnosti je naprostý nonsens. V každém případě jsouToxické dětipovedeným béčkem o ratolestech, které po vystavení toxické páře uniklé z jaderné elektrárny dostanou nutkání usmažit své rodiče na popel. Je to sice do jisté míry předvídatelná, ale kupodivu dost temná a depresivní noční můra pro všechny, jimž teror v podobě dětí s vykulenýma očima nebude připadat příliš směšný. Já si čas od času takovou béčkovou vykopávku dám rád, zvlášť když u toho hraje hororová hudba Harryho Manfrediniho.