Síla života (1985)

Po všetkých stránkach film alchymicky fascinujúci. Ako tým, čo robí, tak aj tým, čo mohol a mal by robiť. Mieša sci-fi, fantasy aj horor, evokuje ošiale a filmové mánie svojej doby, je v ňom trochu z Carpentera, štipka Romera i závanAliena, a nebojí sa byť šialený a zvláštny zároveň, ba filozoficky a konceptuálne trošku hlbší, než sa môže pri prečítaní premisy zdať. Našťastie je len miernym sklamaním, že nič z toho nevie premeniť na efektívny ústredný ťahač svojej bezmála dvojhodinovej stopáže. Scenár sa pri potenciálnych podprahových myšlienkach drží skôr na rovine náznaku namiesto toho, aby v nich odvážne hľadal oporu a dramatickú posilu - napríklad tým, že by skomplikoval konflikt hlavného hrdinu, pretože hoci sa tvári, že emočne protagonistu trhá, jeho rozuzlenie vidíme hodinu dopredu aj so všetkými jeho zákrutami. Filmu navrch škodia nevýrazní, až okato drevení herci, nesúrodé tempo (zdá sa, že skoro všetky dobré nápady s výnimkou pôsobivo rámovanej scény s ležiacim Patrickom Stewartom, si šetrí pre začiatok a koniec) a napriek vysokému rozpočtu neraz citeľne lacné vyznenie v komornejších, dialógových scénach vypĺňajúcich priestor medzi akčnými a mysterióznami sekvenciami, kde sa rozpočet na výprave vyhral najviac. Osobitne divák ocení s chuťou natočené, vizuálne hravé vyvrcholenie i úvod vo vesmíre, ktorý obvyklej úrovni svojej doby s cťou konkuruje, obzvlášť ak vezmeme do úvahy, na aké bizarné miesta plánuje diváka doviesť (exhibicionisticky snímaná nahota, či vlažná mizogýnia, scény ako z exorcizmu, Londýn v apokalypticky vykreslenom chaose).Lifeforcenavrch oplýva hriešne dobrým a nadčasovým soundtrackom Henryho Manciniho, ktorý by sa hodil do akejkoľvek space opery dneška i včerajška i zajtrajška. Ak by sa film pokúsil o rovnakú rozľahlosť ako jeho ústredná hudobná téma a utrhol trochu z reťaze snaživej vážnosti, nasadil tón viac konzistentný s vlastnou zjavnou uletenosťou, všetky jeho jednotlivé prvky by viac súzneli a hádam aj zanechali výraznejšiu stopu v žánrovej kinematografii 80. rokov.

Zásadní klasika kinematografie 80. let. Ačkoli není všeobecně známý, má všechny znaky trháku: skvělé efekty, vynikající animatroniku, poutavý příběh, krásnou hlavní herečku a závěrečné, zničující vyvrcholení. Je to film, který nikdy neztrácí na dynamice, začíná plnou rychlostí a končí ve stejném tempu. Každá scéna přispívá k určitému bodu a není jen výplní. Vřele doporučuji!

Trochu mi to koncepcne pripomenulo Covenanta (ktoreho mam rad). Hooper vsak nie je Scott a tu ten mix ambiciozneho sci-fi a priznaneho pulpu vobec nefunguje. A pritom je tam velky potencial. Namet fajn, je to dostatocne epicke, hudba je vyborna a hlavna mimozemstanka ohromne hot. Cele to vsak pada na nesustredenej rezii, prepalenej dlzke a prisernych hercoch. Chcelo by to remake od nejakeho machra. 5/10

„Nenakládat netopýry,nahé dívcenebrat míry!“ A rozhodně ji nepitvat! 40 let staré scífko, ale pořád zábavné, zlověstné i neskutečně sexy. „Byl to nejsilnější pocit ženské sexuální přítomnosti. Bylo to zdrcující a hrozné, ztratil jsem sebekontrolu,“ vysvětloval doktor Bukovsky a já ho naprosto chápal. I já se motám, ztrácím soudnost a vysávám z dívčího těla mimozlošťanky sílu života, pěti mocnými nádechy! Uf. Jsem úplně vyčerpaný, zřejmě i pod vlivem Halleyovy komety smrti. Odcházím zregenerovat doThurlstoneHospital,útulku pro duševně choré zločince. Vlastně tam mám i práci, přinutím mluvit ošetřovatelku Ellen. Je to masochistka. Velká masochistka, takže chce, abych z ní ty informace dostal násilím. Kdo na to nemá žaludek, ať odejde. Plukovník Colin Cayne samozřejmě může zůstat, prý se rád dívá... Finále apokalyptické. Hořící Londýn, virus urvaný z řetězu. Procházím mezi hromadami vysátých mrtvol, křik a paniku však nevnímám, myslím totiž jen na ni. Kdo jsi, krásná mimozemšťanko s tělem 18leté Mathildy May, proč jsi tak dokonalá? „Vytvořila mě tvoje mysl. Stala jsem se ženou, jakou jsem nalezla v tvých myšlenkách, v tvých niterných potřebách. Dotkni se mě...“

Škoda, že jsem tuhle halucinační záležitost neviděl už někdy v pubertě, Mathilda May by se pak jistě stala hlavní aktérkou mých vilných fantazií. Její smůla, dneska už totiž spíš ocením jiné věci, jako třeba totální fantasmagoričnost scénáře, naprosto kulervoucí triky, nebo krásně šílenou vedlejší roli pro Patricka Stewarta. I dva sveřepí "inkvizitoři" Caine & Carlsen jsou k sežrání. A v neposlední řadě oceňuju i vysvětlení původu legend o upírech, které by mě předtím popravdě nikdy ani nenapadlo!