Tokyo Tower (2005)

Tak takový průměr o dvojicích ve věkovém neprůměru, alias velkém věkovém rozdílu. Ale musím uznat, že můj oblíbenec, mrňous Džuniči Okada, z Library wars, tu byl k nakousnutí.

Kamarádi Tooru a Koji mají slabost pro starší ženy. Tentokrát se zamilovali do o dvacet let starších vdaných žen. Jak dlouho jim to vydrží, komu zůstanou šrámy? Extra sexy MatsuJun.

Ponurý, avšak místy docela poetický snímek o vztazích vdaných žen s mladíky jež pojednává převážně o osamělosti, nespokojenosti se životem i současným vztahem, zmateností, to vše s nemalou dávkou erotiky, avšak ne moc okázalé. Filmy obvykle zachycují téma v opačném způsobu (tedy starší muži a mladičké dívky), zde však situace obrací a nadhazuje téma kdy takové zdánlivé úlety z obou stran mohou vyústit v hlubší city a s tím spojené potíže.(21.12.2019)

Zhruba první půle je naprosto fantastická, kdy jsem obdivoval, jak v nádherném tempu, scénách a hudby tu Minamoto znázorňuje děj, zvláště když v průběhu celého filmu často zní Rachmaninova Adagio Sostenuto. Problém u mě jen udělala scéna s hozením červené snookerové koule a zmínka o islámu, to mě dost naštvalo. Druhá polovina už není tak úžasná, ale film už doplyne dokonce celkem důstojně. Je to škoda, protože první půle byla úžasná, takhle celkově musím dát jen 80%, ale stále je to velmi dobrý film, který stojí za to.(01.03.2011)

Nádhera. O "Tokyo Tower" se nikde nic moc nedočtete. Já jsem viděl jen plakát, cenu v jednom webovém obchodě ( 55 !!) a obsah shrnutý do třech vět (který je, jak jsem později zjistil, navíc zcestný). O to větší euforii jsem potom zažíval při elegantně vyprávěném příběhem dvou kamarádů, kteří nejsou ani tak na holky, jako spíš na jejich maminky. Obavy, jak bude fungovat romantika těchto, pro mě přece jen ne až tak úplně atraktivních vztahů, s noblesou rozptýlila Hitomi Kuroki v roli zazobané, ale citově i sexuálně vyprahlé ženušky. Kromě toho, že ve svých pětačtyřiceti strčí do kapsy armádu dvacítek, má na mě její přítomnost na obrazovce (je často obsazovaná především v seriálech) vždy nepochopitelně uklidňující až konejšivý vliv.Je běžné rozplývat se nad krásnými exteriéry, já zde nemůžu nepochválit promyšlené, mimo studio točené, interiéry. Výhledy na Tokijskou rozhlednu za okny nebo sladění pohybů herců s obrazem a hudbou jsou už jen třešničkami na nádherné romanci s kapkou poetiky jak od Shunjiho Iwaie. Stejně jako v případě "Sekai no chuushin de..." jdu shánět oceňovanou literární předlohu. :)(01.10.2005)